Změna paradigmat v implantologii: Bezlaloková implantologie

Zavádění implantátů prostřednictvím konvenčních chirurgických technik (ve dvou fázích) je ve většině případů poměrně invazivní procedurou. Zahrnuje odklopení mukoperiosteálního laloku a zavedení implantátu do místa osteotomie (Adel 1985). Proti výhodám ve smyslu dobré viditelnosti v oblasti zavádění a možnosti napravit defekty kolem implantátů stojí hlavní nevýhoda, a to výsledný úbytek kosti. Ten je dán přerušením přívodu krve do periostea (Kleinheinz 2005).

Bezlalokové procedury byly vyvinuty jako atraumatický přístup, který umožňuje dobrou míru zachování stávajících tvrdých a měkkých tkání (Kan 2000, Lee 2008). Předpokládá se, že omezené chirurgické trauma minimalizuje krvácení v době zákroku a pooperační komplikace, jako je otok a bolest (Stoll 2011). To vede k většímu pooperačnímu komfortu a rychlejšímu zhojení oblasti zákroku. Kromě toho minimalizuje množství zjizvených tkání, především tehdy, použije-li se spolu s transgingiválním přístupem.

Sliby ze strany dentálních výrobců, že sofistikované systémy pro plánování implantačního zákroku jsou univerzálním zázrakem vedoucím k efektivitě a bránou k úspěchu při použití bezlalokových procedur, jsou těžko pochopitelné. Zákrok „naslepo" při bezlalokové technice vyžaduje hluboké chirurgické zkušenosti a důkladné naplánování, zejména pak u techniky použití tkáňového razníku. Podstatnou výhodou při zahájení používání bezlalokové techniky je proto tradiční komplexní chirurgické vzdělání.

V případě pečlivého výběru případů je možné zavedení implantátu bezlalokovou technikou z volné ruky a vede k dobrým výsledkům.

Klinický případ

Devatenáctiletá pacientka k nám byla odeslána z důvodu horizontální fraktury apikální oblasti kořene pravého středního řezáku. Fraktura vznikla důsledkem nehody při sportu (obr. 1–2). Byla naplánována extrakce se zavedením implantátu odloženým na dobu, kdy pacientce skončí zkouškové období.

• Extrakce byla provedena pečlivě pomocí periotomů tak, aby byl co nejvíce zachován objem a tvar tvrdých a měkkých tkání (obr. 3–4)
• Oblast byla augmentována xenoštěpem (Geistlich). Poté byla zpevněna membránou, která byla na místo přišita (Sereline) (obr. 5–6). Hojení probíhalo po dobu osmi měsíců a poté byla umístěna bondovaná provizorní kompozitní náhrada. Provizorní náhrada byla navržena tak, aby optimálně zapadala do extrakčního lůžka. Apikální konec byl průběžně uzpůsobován procesu remodelace (obr. 7–8).

• 

  Situace před ošetřením – fraktura apikální části kořene středního řezáku u devatenáctileté pacientky

• 

  Situace před ošetřením – fraktura apikální části kořene středního řezáku u devatenáctileté pacientky

• 

  Pečlivá extrakce zlomeného prvku zubu – všimněte si použití periotomu a lůžko augmentované xenoštěpem a uzavřené přišitou membránou

• 

  Zhojení oblasti před zavedením implantátu