Klinici se často setkávají s případy jednotlivých zubů, které jsou destruovány v důsledku restorativních, endodontických, parodontologických faktorů nebo jejich kombinace. Zub může být vyhodnocen jako nezachranitelný, případně se pacient nemusí chtít pouštět do pokusů o jeho záchranu a preferuje náhradu implantátem. 

Úspěch okamžité implantace vyžaduje dosažení dostatečného kontaktu kosti s implantátem (bone-to-implant contact, BIC), aby bylo možné dosáhnout primární stability. (1) Primární stabilitu implantátu ovlivňuje denzita kosti i design závitu implantátu. Na primární stabilitu má vliv také preparace lůžka(2), což je zvláště důležité ve frontálním úseku horní čelisti, kde bývá kost typicky méně denzní. Bylo prokázáno, že zvýšení denzity kosti během preparace zlepšuje primární stabilitu implantátu a urychluje hojení v jeho okolí. (3, 4)

Osseodenzifikace zajišťuje účinnou primární stabilitu v kosti s nízkou denzitou a současně po zatížení pomáhá zachovat integritu marginální kosti. Použití speciálních osseodenzifikačních vrtáků při preparaci štoly zvyšuje denzitu kosti v okolí implantátů. (5)

Design závitu implantátu je dalším faktorem ovlivňujícím primární stabilitu. Implantáty s hlubšími závity (makrogeometrií) se při zavedení lépe ukotvují v okolní kosti a dosahují vyššího BIC, čímž poskytují dobrou primární stabilitu. (6, 7) Pro maximalizaci primární stability je vhodné využít zapojení kosti apikálně od konce kořene zubu, protože tato část může nabídnout vyšší BIC, který v koronární části extrakčního lůžka při okamžité implantaci nemusí být k dispozici. Maximalizace délky implantátu s využitím dostupné anatomie napomáhá zlepšení primární stability. Podpreparace apikální oblasti navíc umožňuje osseodenzifikaci, zvýšení kostní denzity a dosažení vyššího BIC. Spirálový implantát s kónickým designem a hlubokými závity, jak je popsán v této kazuistice, umožňuje dodatečnou osseodenzifikaci během zavádění a vede ke zlepšení primární stability ve srovnání s implantáty s mělkými závity nebo s netaperovaným tělem. Nedávná studie popsala u tohoto designu implantátu vysokou úspěšnost a dlouhodobé zachování krestální kosti. (8)

Okamžitá implantace je náročná zejména tehdy, je-li osteotomie prováděna volnou rukou. Tvar extrakčního lůžka může vést k vychýlení vrtáku vestibulárním směrem, což představuje riziko dehiscence implantátu po zavedení. Tomu lze předejít řízenou chirurgií. Virtuální plánování navíc napomáhá vytvoření chirurgické šablony založené na anatomii čelistní kosti a zajišťuje proteticky řízené zavedení implantátu, čímž se minimalizují budoucí protetické komplikace. Tento přístup také umožňuje provést bezlalokový výkon, zvyšuje komfort pacienta během chirurgického zákroku i po něm a zkracuje čas výkonu pro ošetřujícího lékaře. Následující kazuistika popisuje použití virtuálního plánování pro okamžitou implantaci; protetická fáze byla odložena vzhledem k nutnosti augmentace při zavedení implantátu a nedostatečnému zaváděcímu momentu, který bránil okamžitému nasazení provizorní rekonstrukce.

Informace o autorech: zobrazit skrýt

Rami Salloum, DDS

Pedagogický pracovník, Dental Department, Lehigh Valley Health Network, Bethlehem, Pensylvánie; soukromá praxe, Bethlehem, Pensylvánie; Diplomate, American Board of Oral Implantology/Implant Dentistry; Fellow, American Academy of Implant Dentistry.

Gregori M. Kurtzman, DDS, MAGD

Bývalý odborný klinický asistent, University of Maryland School of Dentistry, Baltimore, Maryland; soukromá praxe, Silver Spring, Maryland; Diplomate, International Congress of Oral Implantologists.