Plán na ochranu implantátů

Kritickým bodem, jehož řešením je nutno se v rámci moderní implantologie intenzivně zabývat, je možnost zaručení klinického výsledku, který vydrží opravdu dlouhou dobu.

Pro dosažení co nejtrvanlivějšího implantologického ošetření je nutno stanovit účinný a proveditelný údržbový protokol pro zavedené implantáty a parodont. Víme, že domácí údržbová péče v okolí implantátů může být náročnější než v okolí přirozených zubů, protože používané techniky a nástroje se v mnoha klinických aspektech nevyhnutelně liší. Kromě toho již dnes víme, že je nutno počítat s typickými patologiemi implantátů, které představuje mukositida a periimplantitida – nenápadné patologie, jež se obtížně kontrolují. Je nám však již dostatečně známo, jakým způsobem se tyto patologie vznikající v okolí implantátů liší od gingivitidy a parodontitidy.¹ Podle studií zaměřených na četnost výskytu periimplantitidy ² vykazuje 45 % pacientů po průměrně devíti letech příznaky mírné periimplantitidy a 14,5 % pacientů vykazuje periimplantitidu středně těžkou až závažnou. V nedávné době bylo zjištěno, že orální biofilm mění v případě výskytu určité patologie své vlastnosti – například mukositida a periimplantitida jsou typické opakujícím se výskytem určitého typu patogenních mikroorganismů. ³ Údržbové protokoly pro implantáty se však nevyvíjely zcela současně s těmito poznatky, avšak můžeme být svědky často nedostatečně koncepčního zavádění nových nástrojů nebo technologií, jako je laserová terapie nebo fototerapie, a některé nové antiseptické zásady.

Koncepty periodontální a periimplantátové eubiózy a dysbiózy

Jeden z klíčových aspektů pro dlouhodobou úspěšnost implantologického ošetření je zavedení správného programu podpůrné léčby a pravidelných kontrol, zahrnující recally založené na analýze rizikových faktorů u konkrétního pacienta. Literatura a desetiletí klinických zkušeností ukazují, že u pacientů s ošetřeným periodontálním onemocněním přetrvává riziko komplikací a vzniku nového procesu onemocnění. ⁴ Pacient s implantáty nebo po parodontologickém ošetření tedy nemůže a nesmí být považován, jakkoli bylo ošetření úspěšné, za pacienta s návratem k optimálnímu stavu s nízkým rizikem vzniku onemocnění. Na základě vědeckých a klinických důkazů a nových poznatků, včetně přesnějších znalostí orální mikrobioty, můžeme s větší jistotou plánovat naše budoucí implantologická ošetření. Orální mikrobiota je soubor mikroorganismů, které žijí a koexistují v ústní dutině. Měli bychom je odlišovat od pojmu orální mikrobiom, což je soubor genomů přítomných mikroorganismů. Mikrobiota je tvořena více než 700 různými bakteriálními druhy, jakož i mnoha dalšími mikroorganismy, a za optimálních podmínek je v dokonalé rovnováze s hostitelem, nezpůsobuje žádné problémy a poskytuje řadu výhod v podobě předtrávení potravy, antibakteriálního účinku a sekrece enzymů. Tento stav rovnováhy se nazývá „eubióza“. Je důležité zdůraznit, že eubiotická mikrobiota může obsahovat také druhy, které jsou považovány za patogenní, ale které, jsou-li součástí vyváženého biofilmu, nemají schopnost vyvolat patologii. Pouhá přítomnost parodontopatogenních druhů nebo implantátových patogenů tedy již není považována za příznak patologie, jak tomu bylo v minulosti – lze ji nicméně považovat za rizikový faktor, jemuž je potřeba věnovat pozornost.

Pokud se však objeví patologický proces parodontitidy nebo periimplantitidy, orální biofilm se změní a dojde k projevu dysbiózy⁵ orální mikrobioty, tedy ke změně vztahů mezi přítomnými druhy, což může vyvolat zánětlivou reakci a imunitní odpověď. Je to právě zánět vyvolaný bakteriálním spouštěčem, který samotnou dysbiózu živí a často udržuje, což vede k chronicitě daného stavu. Tato změna v rovnováze vedoucí ke vzniku onemocnění je ovlivněna mnoha proměnnými nebo rizikovými faktory, které mohou ovlivňovat klinický stav pacienta hned na několika úrovních.⁶ V literatuře jsou nejvýznamnější rizikové faktory pro vznik periodontálních onemocnění dobře podloženy, a vyplývají i z mnoha klinických studií a několika dlouhodobých studií. ^{7, 8} Tyto klinické poznatky umožnily identifikovat z jednotlivých faktorů ty, které silně souvisejí s periodontálním onemocněním, a u dalších faktorů, jejichž povaha dosud není podrobně známa, souvislost dle současného stavu výzkumu předpokládat.^9–14

Různé rizikové faktory jsou z klinického pohledu změnitelné a nezměnitelné. Mezi nejvýznamnější změnitelné faktory patří kouření, stres a cukrovka, o nichž víme, že je zatím u populace nelze zcela odstranit, ale jsou léčitelné a tudíž změnitelné. Mezi nezměnitelné faktory patří genetické predispozice, což je obecný a nepřesný termín označující schopnost hostitele škálovat rozsah a kvalitu imunitní a zánětlivé odpovědi a umožnit či zabránit vzniku onemocnění. Další rizikové faktory, jejichž souvislost s implantáty a periodontálním onemocněním zatím nebyla plně objasněna, zahrnují obezitu, metabolický syndrom, hypertenzi, kardiovaskulární onemocnění a osteopenii/osteoporózu.

Informace o autorech: zobrazit skrýt

Dr. Tiziano Testori

Je vedoucím oddělení implantologie a ústní rehabilitace na institutu IRCCS Galeazzi v italském Miláně. Je odborným asistentem na katedře biomedicínských, chirurgických a stomatologických věd na Milánské univerzitě a odborným asistentem na katedře parodontologie a ústní medicíny na Stomatologické fakultě Michiganské univerzity v Ann Arboru v USA. Doktorát a titul MD získal v roce 1981, titul DDS v roce 1984 a specializační kvalifikaci v oboru ortodoncie absolvoval na Milánské univerzitě v roce 1986. E-mail: tizianotestori@quintessenzaedizioni.it

Dr. Giordano Bordini, Matteo Basso, Itálie