Potenciální zdroje chyb

V procesu otiskování, bez ohledu na to, zda byl proveden analogově nebo digitálně, je celková přesnost pouze jedním aspektem. Kromě ní jsou zásadními součástmi úspěšného otiskovacího procesu také detailní zobrazení preparační hranice a spolehlivý přenos okluze.

Preparační linie v digitálním prostředí

Aby bylo možné přesně zobrazit preparační hranici, musí být po celou dobu skenovaná oblast bez slin, krve a zbytků gingiválních tkání, protože na rozdíl od otiskovacího materiálu nedochází k odtlačení měkkých tkání ani tekutin. Tento požadavek je striktní, protože jinak dochází ke zkreslení aktuálního skenovaného povrchu. 

Optické měřicí systémy zachycují pouze povrchy a nerozlišují mezi tvrdým zubním povrchem a měkkými tkáněmi. V realitě však může být, v závislosti na konkrétní situaci – například u distálně uložených hlubokých chobotů v molárové oblasti, obtížné tento požadavek splnit (obr. 1).

Sliny nebo krev v sulku navíc mohou vést k datovým souborům s nízkou hustotou měřicích bodů v oblasti preparační hranice. To může v trojúhelníkové síti vytvářet velké vrcholy s malým množstvím detailů. Odhalení těchto defektů je obtížné, protože barevné zobrazení skenovaných dat je „zkrášluje“ (obr. 2). Zobrazení datového souboru ve formě síťové struktury umožňuje jeho ověření (obr. 3). Podobně se mohou objevovat také „tunely“, obvykle při opakovaném skenování jednotlivých oblastí (obr. 4). Jedná se o artefakty, které způsobují významné problémy při dalším zpracování v laboratoři. Jednoduché oříznutí není možné a automatické algoritmy, například ty používané k určení preparačních hranic, nedokážou tato data zpracovat.

Možnosti korekce v oblasti preparační hranice

Softwarový nástroj MasterCP umožňuje cílené dodatečné zpracování dat z intraorálního skenu. Pro odstranění takzvaných tunelů se pahýl nejprve označí podél preparační hranice a pro lepší přehled se automaticky izoluje (obr. 5). Následně se vybere oblast kolem spojení tunelu (obr. 6) a poté ji lze pomocí kolečka myši snížit (obr. 7).