Digitální imediátní náhrada – nový přístup

Konvenční metody výroby imediátních a celkových snímatelných náhrad se za posledních 50 let nezměnily a spočívají v několika návštěvách ordinace a zdlouhavých pracích v laboratoři. Někteří komerční výrobci v současné době vyrábějí celkové snímatelné náhrady pomocí počítačově řízeného navrhování i výroby náhrady (CAD/CAM). Použití počítače – výroba / obrábění / navrhování s podporou počítače (CAE, CAD/CAM) – v technologiích pro výrobu celkových snímatelných náhrad bylo představeno v roce 2011. Digitální náhrady vyráběné pomocí CAD/CAM technologie mohou zkrátit sezení v ordinaci, poskytnout větší přesnost v dosednutí náhrady, umožňují menší polymerační smrštění báze náhrady a usnadňují duplikaci náhrad. K výrobě imediátní náhrady je tedy již možné využít plně digitální pracovní postup.
 
Kazuistika
55letá pacientka (obr. 1–3) měla v distálních úsecích obou stran chrupu vedle zbývajících přirozených zubů bezzubé oblasti, a to v dolní i horní čelisti. Podle Kennedyho klasifikace situace odpovídala I. třídě. Horní frontální pilíře byly opatřeny metalokeramickými korunkami distálně s attachmenty pro stabilizaci částečné snímatelné náhrady. Všechny zbývající zuby vykazovaly závažné poškození závěsného aparátu.
 

 
Ošetření této pacientky zahrnovalo extrakci zbývajících dolních zubů a zhotovení imediátní horní i dolní náhrady. Na konci ošetření bylo v plánu pacientce dodat dvě snímatelné náhrady stabilizované v interforaminální oblasti dolní čelisti dvěma implantáty.
Byla provedena pečlivá estetická a funkční analýza, zejména pak analýza obličeje, dentolabiální a fonetická. Na obličejové rovině byla zjištěna rovnoběžnost mezi komisurální linií a stejně tak ve vztahu mezi e-linií a rty na sagitální rovině. Pacientka měla změněný průběh incizální roviny, fonetika byla správná a vertikální rozměr zachován. Nebyly přítomny stavy ovlivňující temporomandibulární klouby.
 

 
K získání základního otisku byl použit intraorální skener (True Definition Scanner – 3M) (obr. 4–5). Díky použití této technologie bylo možno minimalizovat nepohodlí související s otiskováním tradičními otiskovacími materiály. Enormní mobilita zbývajících zubů by ani neumožňovala vyjmutí otiskovací lžíce, aniž by byla pacientka vystavena nebezpečí nechtěné avulze.
Mezičelistní vztahy byly zaznamenány při předpokládaném správném vertikálním rozměru a záznam byl odeslán do laboratoře, se kterou spolupracujeme (obr. 6).
 

 
Další krok spočíval ve virtuálním odstranění zbývajících zubů, čímž vznikly dva modely prostorově správně orientovaných bezzubých oblouků (obr. 7–8).