O Zákonech a „zákonech“

Při své práci (a diskusích se stomatology) často narážím na jeden zásadní, opakující se konflikt: Je to střet dvou světů, které se v ordinaci pravidelně potkávají, ale málokdy si rozumí. V našem světě totiž existují dva druhy zákonů:

Jsou tu ekonomické Zákony (s velkým Z): 
Platí již stovky let, fungovaly v dobách Medicejských bankéřů, platily za první republiky a platí neúprosně dodnes. Jsou to zákony ziskovosti, nabídky a poptávky; zákony rentability, návratnosti investic i zákony marketingové. A ten vůbec nejdůležitější zákon pro každou službu (fakticky i pro každého člověka): Čas jsou peníze!

A pak tu máme úřednické „zákony“: 
Ty se mění s každou novou vyhláškou, s každým Věstníkem Ministerstva zdravotnictví, s každou náladou politické reprezentace. Jsou nestabilní, často odtržené od reality a jejich životnost je (v porovnání s těmi ekonomickými zákony) de facto jepičí.

No a aby toho nebylo málo – do (mnohdy) konfliktního postavení těchto zákonů ještě vstupuje třetí hráč – „názor úředníka“!

Cílem tohoto textu je vysvětlit, proč musí privátní stomatolog, chce-li přežít a prosperovat, preferovat Zákony před „zákony“; obojí pak musí mít přednost před „názorem úředníka“. Protože zatímco porušování úřednického předpisu vás může stát pokutu (kterou zaplatíte a jedete dál), porušování ekonomických Zákonů vás přivede k bankrotu (či ekonomickým problémům v tom lepším případě).

Je to podobné jako „na silnici“: 
Porušení dopravních „zákonů“ sice stojí občas nějaký obnos (a naštve to), avšak porušení (fyzikálních) Zákonů může být zcela fatální!

Minutová sazba je Zákon!

Začněme tím nejtvrdším ekonomickým Zákonem ve stomatologii:
Vaše ordinace prodává čas! Nic víc, nic míň. Veškeré vaše vzdělání, technologie, nájem, energie a platy personálu se koncentrují do jedné jediné veličiny – do vaší Minutové sazby (MS).

Jak ukazují data z naší Ekonomické ročenky stomatologa (již mohu prozradit finální čísla pro rok 2026), průměrná „profitabilní“ minutová sazba se v České republice posouvá k hranici 89 Kč/min. V nejchudších regionech ČR klesá k 50 Kč/min, u špičkových praxí v Praze či velkých městech hravě překračuje 100 Kč/min.

Co to znamená v praxi?
Deset minut ztracených nesmyslnou (zbytečnou) administrativou je 890 korun, které jste vyhodili z okna. Čímž se dostáváme k jádru problému a onomu zdánlivému střetu s úřednickými „zákony“. V následujícím konkrétním případě však (výjimečně) o konflikt Zákonů a „zákonů“ nejde, problém generuje „názor úředníka“.

Hon na čarodějnice (ve jménu ZUM/ZUP)

V rámci cenových kontrol se v poslední době (občas) setkáváme s nebezpečným fenoménem: Někteří horliví úředníci, vyzbrojeni kalkulačkou (a neznalostí reálného provozu) razí představu, že jakýkoliv stomatologický materiál, který zanecháte v ústech pacienta, musí být zúčtován v režimu Zvlášť Účtovaného Materiálu (ZUM) respektive Zvlášť Účtované Položky (ZUP).

Jejich logika je prostá (a ekonomicky nesmyslná): 
„Pane doktore, vy jste na tu výplň spotřeboval určitě nejméně 2 gramy kompozitu. Výplňový materiál nemůžete kalkulovat paušálně do minutové sazby, musíte jej prodávat „extra“ jako ZUP/ZUM – dle konkrétně spotřebovaného množství.“

Tento požadavek je nejen právně nelegitimní, ale především jde ekonomickou zvrácenost: Žádný zákonný předpis, a to ani nejnovější Cenový předpis (CAU 2026), nepožaduje, aby stomatologové běhali po ordinacích s laboratorními váhami jako lékárníci v 19. století.

Ad absurdum

Představte si jakoukoliv jinou službu – třeba kvalitní restauraci:

Svíčková — 180 Kč, z toho: 
hovězí maso 52,30 Kč, mrkev 3,20 Kč, petržel 1,80 Kč, smetana 8,40 Kč, energie na vaření 12,60 Kč, opotřebení hrnce 0,45 Kč, práce kuchaře 48,00 Kč, práce číšníka 22,00 Kč, nájem 18,50 Kč, mytí nádobí 4,30 Kč...

Absurdní? Ano. 
A přesně k tomu směřuje onen (občasný a pomýlený) požadavek na separátní evidenci a vážení každého běžného materiálu v zubní ordinaci.

Pojďme počítat
 

1. Cena materiálu: Dejme tomu, že onen kousek materiálu stojí (v nákupu) 50 Kč.
2. Cena procesu vážení: Pokud vám tato procedura „přesného měření“ zabere s asistencí sestry pouhé 2 minuty (optimistický odhad), při minutové sazbě 89 Kč/min jste právě zdražili pacientovi ošetření o 178 Kč; a to ve jménu „ochrany“ jeho zájmů!

Abyste „spravedlivěji“ zúčtovali materiál za 50 korun, „spálili“ jste zdroje v hodnotě 178 korun a proto pacient musí zaplatit více. A ročně ošetříte méně pacientů, protože ony „2 minutovky“ se nasčítají. 
Z manažerského pohledu jde o těžký hřích! Je to porušení základního ekonomického Zákona (Zákon efektivity). Pokud přistoupíte na tuto hru úředníků, dobrovolně se předem vzdáváte své budoucí prosperity, svých podnikatelských/občanských práv (a své důstojnosti).

Co (fakticky) říká legislativa?

Při čtení nejnovějšího Cenového výměru (MZ 1/2026/CAU) a Zákona o cenách si musíme uvědomit, co po nás tyto předpisy skutečně vyžadují a co je pouhý „úřednický blud“. Cenový výměr (v Oddílu D) stanovuje jasnou strukturu kalkulace ceny zdravotní služby, která jednoznačně rozlišuje:

1. Přímý materiál (zahrnutý do MS)

Jedná se o veškerý materiál přímo použitý při poskytování zdravotních služeb, který je zahrnut do minutové kalkulace. Sem patří běžný stomatologický materiál: kompozita, adheziva, otiskovací hmoty, dezinfekce, jednorázové pomůcky a podobně.

2. Zvlášť účtované položky (ZUP/ZUM)

Tyto položky mohou být kalkulovány pouze za splnění specifických podmínek. Musí jít o „léčivý přípravek, potravinu pro zvláštní lékařské účely, zdravotnický prostředek nebo stomatologický výrobek“, který je:

1. Individuální pro konkrétního pacienta.
2. Není zahrnutý do minutové kalkulace.

Klíčové pojmy jsou zde „individuální“ a „výrobek“. Kompozitní materiál není individuální (pro konkrétního pacienta) – je to hromadný a zcela běžný materiál, který používáme u většiny pacientů stejným způsobem. A samozřejmě – výplň není „výrobkem“, jde o „výkon“!

Zákon tak zcela korektně a exaktně označuje za ZUP/ZUM především protetiku – individuální výrobky – korunky, můstky, implantologické a ortodontické „výrobky“. 

Shrnutí legislativních požadavků (CAU 2026):

• Ano, legislativa klade důraz na: 
  Řádnou kalkulaci Minutové sazby, oddělení ZUP/ZUM (individuálních výrobků) od časové složky výkonů (MS), a povinnost kalkulovat 1× ročně na základě celoroční kalkulace 
  MS = (náklady + kalkulovaný zisk) / časový fond
• Ne, nikde nenajdeme:
  Povinnost odvažovat běžný stomatologický materiál (či měřit délku retrakčního vlákna); požadavek, aby „každý materiál v ústech“ byl nutně ZUM/ZUP.

Naopak – judikatura Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 31 Cdo 3142/2006) říká jasně:

• Paušalizace nákladů je přípustná a racionální.
• Extrémní „přesnost“ by vedla k neúměrné administrativní zátěži, která by sama zvýšila náklady, a tedy i ceny.

Suma sumárum:
Fetiš dokonalé analytické dokladovosti každého gramu spotřebovaného materiálu je byrokratický nonsense, který se staví nejen proti Zákonům, ale i proti „zákonům“ ČR.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly úředníků

Proč je nutné se byrokratické svévoli postavit? Protože pokud s tímto jednou začneme, kde to skončí?

Je to kluzký svah. Přistoupíme-li na logiku, že musíme měřit spotřebu každého gramu materiálu pro konkrétního pacienta, co přijde dál?

Budeme instalovat vodoměry ke každému křeslu a účtovat pacientovi spotřebu vody na vypláchnutí úst? („Pan Novák spotřeboval 2,5 dcl, paní Dvořáková jen 1,8 dcl“).
Budeme měřit spotřebu elektrické energie soupravy a polymerační lampy pro každý výkon zvlášť?
Budeme stopovat čas úklidu po každém konkrétním pacientovi, protože po někom se uklízí déle?
To by byla cesta do pekel – k totální byrokratizaci medicíny, kde se z lékaře stává účetní jednotka a z pacienta položka na skladové kartě. Takový systém by nebyl ani spravedlivější ani transparentnější – byl by jen dražší a hloupější!

Praktická doporučení pro řešení cenové kontroly

Co tedy dělat, když se při cenové kontrole setkáte s požadavkem na separátní evidenci každého materiálu v režimu ZUP/ZUM?

1. Zachovejte klid. Je to jen kontrola – jen „komár v ložnici“. Nejde o konec světa.
2. Požadujte konkrétní právní předpis, který (údajnou) povinnost stanoví. Nikoliv „metodický pokyn“, nikoliv „ustálenou praxi“, nikoliv „názor nadřízeného“ – požadujte konkrétní paragraf konkrétního zákona (nebo vyhlášky).
3. Mějte připravenou kalkulaci své minutové sazby a trpělivě opakujte, že Váš způsob účtování odpovídá standardním ekonomickým principům – a zároveň je plně v souladu s platným cenovým předpisem. Materiálové náklady výkonu jsou zakalkulovány v ceně výkonu, protetické výrobky přičítáte k účtu zvlášť jako ZUP/ZUM.  
4. Pokud kontrolor tvrdošíjně trvá na svém, neváhejte využít opravné prostředky. Správní řízení má svá pravidla a ta platí i pro kontrolory. Své námitky podejte písemně. Argumentujte i judikaturou Nejvyššího soudu o racionalitě paušalizace nákladů.
5. A především – nenechte se zastrašit. Jste podnikatelé. Nesete riziko. Platíte daně. Zaměstnáváte lidi. Poskytujete zdravotní péči. Máte právo provozovat svou praxi ekonomicky racionálním způsobem.
   Jste svobodné povolání – a tak za svou svobodu bojujte. Nenásilně PLS! :)

Rozvahu i selský rozum

Milí kolegové a přátelé:
Nenechte se vmanévrovat do pozice, kdy se budete bát úředníků – kdy se budete bát podnikat!

Vaší primární povinností je řídit ekonomiku své praxe:

• Reagovat na každoroční růst nákladů.
• Znát svůj časový fond (nebýt v práci více než doma).
• Znát svou MS, používat ji a reálně dosahovat smysluplné ziskovosti. 
• Umět svůj čas prodat za cenu, kterou MS stanovuje.

Vaše odpovědnost je primárně vůči:

• Pacientům: Kvalita péče a dostupnost v čase.
• Zaměstnancům: Slušné mzdy, stabilita pracovního místa.
• Své vlastní rodině: Nezatěžovat ji následky své ekonomické naivity.

Vaším úkolem není:

• Hledat logiku ve všech zákonech a vyhláškách (občas chybí).
• Hledat logiku představách úředníků o práci stomatologa (často chybí).
• Zachraňovat „systém“ či fungovat jako sociální služba státu.
• Kompenzovat nedostatečné úhrady VZP vlastními ztrátami.
• Doplácet na „plně hrazené výkony“ tím, že bude pracovat pod cenou.

Respektujte Zákony i „zákony“ – avšak vždy pouze v tomto pořadí!
A „názor úředníka“ vždy konfrontujte se svým vlastním rozumem – nikdy se nepodřizujte automaticky!

Autor je šéfredaktorem Ekonomické ročenky stomatologa (viz dentalcare.cz ), metodologem cenových kalkulací (viz minutovasazba.cz) a strůjcem online vzdělávacího programu MBA pro privátní praxe (viz omba.cz).