Zubní rekordmani živočišné říše – 1. část

Největší počet vyměněných zubů za život

Především díky oscarovému filmu Čelisti (Jaws) nechvalně proslulý žralok bílý (Carcharodon carcharias) má zuby v několika řadách a neustále mu dorůstají další a další... – tzn. noční můra všech zubařů a zbožné přání všech ostatních. Za život vymění až 30 000 trojúhelníkovitých zubů se zoubkovaným ostřím, kterými si s dovedností michelinského šéfkuchaře porcuje takřka všechno, co plave v moři, včetně vodních ptáků – člověka obvykle jen jemně ochutná, ovšem zcela výjimečně. Dokáže vyvinout sílu skusu až 1,8 tuny, což je víc, než kolik váží Škoda Superb Combi!
Podle vědátorů nemá chudák žralok na to, aby byl plnohodnotnou rybou – je to prý paryba! (Třída Chondrichthyes.) Možná proto občas hryzne do člověka, aby se za takovou nehoráznou pomluvu pomstil. Přesto však podle dostupných statistických údajů nepřežije ochutnání žralokem bílým v průměru jen 1,5 člověka ročně – evidentně to tedy nepřežijí jen slabí jedinci, kteří se počítají za půl člověka.
Žralok bílý je prostě takový mořský mazlíček, který dorůstá pouhých 600 centimetrů a vypapá se jen na 110 000 deka roztomilé váhy. Dožívá se více než 70 let! Žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří – nejčastěji se vyskytuje u pobřeží Jižní Afriky, západní Austrálie a Kalifornie. Jeho druh žije v oceánech naší planety dobrých 5 milionů let – vedle něj je lidstvo ještě evoluční spermie. 
Je známý svým vynikajícím čichem: dokáže zachytit pach krve ve vodě na vzdálenost až několika kilometrů. Nechápu, jak může čuchat ve vodě, ale je to tak (proto se při plavání v moři doporučuje pokud možno nekrvácet).
Méně známé je, že má také vynikající sluch – dokáže vnímat infrazvuk, tzn. extrémně nízkofrekvenční zvuky pod 20 Hz, které vydávají například umírající nebo zraněná zvířata a detekuje tak kořist na obrovské vzdálenosti (proto se při plavání v moři doporučuje pokud možno neumírat); je schopen termoregulace – dokáže být až o 14 °C teplejší než okolní voda; po pořádném tučném obědě vydrží nepapat až dva měsíce; na predátora je velmi opatrný – mj. se přičinlivě učí ze svých chyb; v rámci svého druhu vykazuje sociální iterakci a hyerarchii a představte si, že taky umí mírně měnit odstín své kůže!
No nechtěli byste ho mít doma v akvárku?