MUDr. Pavel Smažík: Jsem rád, když věci fungují dobře

Níže si můžete přečíst výtah z nahraného rozhovoru.

Pane doktore, co Vás vedlo ke kandidatuře na post prezidenta České stomatologické komory?
Děkuji za tuto otázku, kladu si ji i já sám a etiologie byla poměrně rychlá. Někdy v říjnu jsem se dozvěděl, že na rozdíl od minulé volby je letos jen jeden kandidát, což byla věc, která mě zarazila. Tak jsem se chopil aktivity sám a obvolal jsem několik kolegů, kterých si vážím a o kterých si myslím, že by tu funkci zvládli. Bohužel jsem byl neúspěšný. Nicméně, s čím kdo zachází, tím také schází. Takže poté, co se kandidátky otevřely, a já měl začátkem listopadu narozeniny, přišla mi z několika stran zpráva, jestli bych to nechtěl zkusit já. Spojil jsem se s lidmi ve stomatologii, kterých si vážím a na jejichž názor dám, a k mému překvapení mě nikdo z nich od toho úplně nezrazoval. Většinou říkali, že pro českou zubařinu by to byla dobrá zpráva, ale že to bude náročné. A protože jsem člověk, který má rád, když věci dobře fungují, a když už se jednou do něčeho pustím nebo to začnu, tak to chci dotáhnout, tak jsem po relativně intenzivní úvaze kandidaturu podal.

Na webových stránkách ČSK www.dent.cz je k nahlédnutí Váš volební program. Které tři body je pro Vás nejzásadnější prosadit?
Návrh volebního programu jsem sepsal do 10 bodů a ty body nejsou úplně dělitelné. Mám jeden program, a to je zlepšení české stomatologie. Ale kdybych měl vybrat 3 body, tak by to byl určitě ten první: „ČSK zlepšuje obraz stomatologie u veřejnosti a zajišťuje pozitivní vnímání stomatologické péče, tím podporuje prosperitu stomatologických praxí.“ Tento bod se dá rozvíjet do nekonečna, ale jde o to, aby si lidé uvědomovali důležitost stomatologické péče a byli pak ochotní se stomatology spolupracovat a tu péči jim hradit. To považuji za klíčové. A s tím souvisí druhý bod: „Komora zajišťuje, aby státní orgány a pojišťovny vnímaly důležitost stomatologie a aby neomezovaly svobodné rozhodování stomatologů a pacientů.“ Což je zase věc, která rezonuje ve veřejném prostoru. Téma „já nemám zubaře“ ve veřejném prostoru je a my jako stomatologové za to sice nemůžeme, ale přesto bychom se měli toho tématu aktivně chopit. To jsou body „navenek“. A potom je rozhodně důležitý i „vnitřní“ bod, tzn. bod 9: „Komora za své členy řeší maximum administrativních činností jejich praxe a aktivně bojuje za snižování byrokratické zátěže ze strany státních orgánů.“ A dnes bych ještě dodal závorku: to znamená i sebe sama. I Komora by neměla být někým, kdo svým členům život komplikuje, ale naopak by jim měla život maximálně zjednodušovat. Mohl bych pokračovat, ani další body nejsou nedůležité.

V posledních letech je téměř třetina zubních lékařů důchodového věku. Některé okresy se navíc dlouhodobě potýkají s nedostatkem zubních lékařů. Jaké konkrétní řešení by podle Vás mohl tento stav do budoucna mít?
Několik řešení se nabízí, myslím, že to je například kouzelný proutek nebo kouzelný prsten. Pak dlouho nic a pak celá řada dlouhodobých a složitých řešení. Já už jsem v půlce 90. let byl členem skupiny, která s MUDr. Pekárkem lobbovala v parlamentu za zvýšení kapacity českých škol stomatologie. Nakonec se povedlo tu kapacitu navýšit a máme i větší množství absolventů a mladých stomatologů, ale bohužel to, co teď vidíme, že většina starších kolegů už nepracuje na 100 % času, rezultuje v to, co jsem před chvílí říkal, a to je vnímaný nedostatek stomatologické péče ze strany veřejnosti. A rozhodně neexistuje jedno rychlé, jednoduché řešení. Celá ta věc musí být kombinací dalšího vzdělávání mladých stomatologů, zefektivnění péče ve stomatologických týmech, tzn. maximalizace využití schopností každého, ať už je to recepční, stomatolog, hygienistka, a myslím, že se nevyhneme ani tomu, abychom dělali to, co dělají země na západ od nás, a to je otevřít se kvalitním – to zdůrazňuji – stomatologům z třetích zemí.

Nějakou konkrétní metodu, jak zatraktivnit práci zubním lékařům na menších okresech, kde je jejich nedostatek nejvýraznější, byste neměl?
Toto není téma, které má a priori řešit Komora. Zajištění zdravotní, tedy i stomatologické, péče je úkolem zdravotních pojišťoven, potažmo státu, a my jim v tom můžeme být jen nápomocní. A jestliže pojišťovny stanoví podmínky tak, že vykonávat za nich stomatologickou péči nebo mnoho z výkonů se prostě nevyplatí, zubaři nemohou být nuceni k tomu, aby dělali svoji práci za své vlastní peníze. Aby dělali práci a ještě za to platili. Takže když jsem říkal na začátku, že klíčové je, aby Komora získala pozornost státních orgánů a pojišťoven, tak už jsem myslel na to, že ve chvíli, kdy budeme mít pozornost a budeme mít podklady, budeme mít statistiky, budeme mít sociologické průzkumy, budeme mít tvrdá data, o která se můžeme opřít, tak potom bude mnohem snazší přijít za pojišťovnami a větším či menším tlakem a diplomatickým jednáním zapůsobit, aby stomatologická péče byla státem honorovaná tak, aby to zubaře lákalo. A samozřejmě to může být plošně, ale může to být i tak, že tam, kde je podtlak neboli malá nabídka péče, tam bude péče honorována víc, aby se atraktivita vyrovnala. A tím rozhodně nemyslím jednorázový příspěvek několika set tisíc nebo milionu korun, což se ukázalo, že je sice hezké, ale stomatologii to do okrajových částí republiky rozhodně nepřivedlo.

Inzerce

Zubní lékaři si často stěžují na zatěžující byrokracii a vyčerpávající kontroly SÚKL, které mají často i různé požadavky v různých krajích. Budete se v tomto ohledu zasazovat o nějaké změny a zjednodušení či sjednocení? Jak přesně?
Zaprvé, jestli budu nebo nebudu, hodně závisí na volbě – mám opravdu své práce dost, hlavně v preventivní stomatologii – ale v případě, že bych byl zvolen, tak bych zase použil stejnou metodu. Napřed je třeba posbírat informace a potom s nimi dál pracovat. Je jasné, že máme nějaký zákonný rámec a i státní byrokratické úřady se v tomto rámci pohybují. Nicméně mnoho zákonů má nějakou dikci a nějaký smysl, a ve chvíli, kdy budeme schopní přesně definovat smysl a oddělit ho od té dikce, tak bude mnohem snazší udělat něco, čemu by se dalo říkat judikatura nebo nějaký předvídatelný rámec a výsledek. To je první krok, že bychom měli udělat „mentální pořádek“ na obou stranách, jak na straně úřadů, tak na straně stomatologů. A druhá věc, která spadá do bodu, který jsem vám četl na začátku, je, že Komora by měla být pro své členy servisní organizací, tzn. maximum činnosti, která je opakovaná, standardizovatelná, algoritmizovatelná, sepsatelná, za své členy zařídit tak, aby se zatížení stomatologů, jejichž hlavním posláním je léčebná péče, minimalizovalo.

Jaké položky v Úhradové vyhlášce by si podle Vás do budoucna zasloužily změny?
Položky v Úhradové vyhlášce? Asi bych nebyl tak opatrný. Ta vyhláška už je desetiletí stará a silou a vůlí kolegů v Komoře se za poslední roky povedlo ji mnohokrát někde vylepšit a záplatovat. Na druhou stranu, vzhledem k faktu, že to je desetiletí starý předpis, který už dávno nereflektuje stav dnešní stomatologie, bych se hlavně snažil o to ne zase záplatovat, měnit, upravovat a navyšovat, ale udělat základní revizi a změnu Úhradové vyhlášky.

Není tam tedy z Vašeho pohledu nic konkrétního, co by vyžadovalo pozornost a rychlou změnu?
Bohužel tady je jedna věc, tedy o čem si kolegové povídají a co je trápí, a druhá věc jsou zase tvrdá data a statistiky. K těm já bohužel nemám přístup. Ale předpokládám, že nebude těžké se shodnout, že základem je preventivní stomatologie. Všechny podmínky by vždy měly být nastavené tak, aby lidé dělali to, co je pro ně výhodné a je to zároveň výhodné i pro systém. Tzn. budou-li bonifikované preventivní výkony, zjevně se bude stomatologie orientovat na prevenci. A pokud si vzpomenete na to, co jsem říkal na začátku, že by stát neměl omezovat svobodu lékařů a pacientů, tak bych považoval za klíčové snažit se, aby stát hradil to, co slíbil hradit a neznemožňoval pacientům připlatit si za lepší péči, lepší materiály, rychlejší hojení atd. A aby zároveň neznemožňoval lékařům pracovat lege artis podle nejnovějších poznatků, které sice mají dlouhodobě lepší výsledky, ale jsou samozřejmě dražší. A na každém svobodném člověku by mělo být rozhodnutí, jakým způsobem se chce zachovat. Jak lékař, tak pacient.

Inzerce

Jaký je Váš názor na odborný dohled nad výkonem povolání dentální hygienistky? Je podle závazného stanoviska z prosince 2020 dostatečný nebo by se měl zpřísnit?
Jestli jsem na začátku říkal, že je třeba navýšit kapacitu stomatologické péče a zvýšit efektivitu fungování stomatologických týmů, tak jakékoli další předpisy a omezení jsou v tomto kontraproduktivní. Takže když se ptáte, zda by se to mělo zpřísnit, já odpovídám, že by se to naopak mělo rozvolnit, protože požadavek práce dvou lidí na jednom úkolu jde absolutně proti zvyšování efektivity týmu. Zákon říká, že hygienistce by měla být dosažitelná rada a pomoc stomatologa, ale není dále přesně definováno, co to znamená. Takže já bych v tomto spoléhal na zdravý rozum a zodpovědnost týmu stomatologa a hygienistky a omezil bych svazování předpisy. Pominu to, že ČSK svým rozhodnutím řekněme mírně překročila zákonný rámec svých pravomocí a dostává se do úrovně, která už jí úplně nepřísluší – omezovat práci nějakých třetích osob.

Zmiňované závazné stanovisko vzniklo proto, že hygienistky usilují o stále větší pravomoci a je tedy otázka, do jaké míry jejich vzdělání pak odpovídá rozsahu poskytované péče a zda bylo třeba nějaké omezení.
Ano, to je druhá věc, že je zákonný rámec, o kterém jsem už mluvil, a hygienistky by měly vždy pracovat jen na základě indikace od zubního lékaře. To, že se tak velmi často neděje, je věc, která jednoznačně zákonu odporuje, ale my nemůžeme s vaničkou vylít i dítě. Tzn. že jestliže mám na jedné straně problém s tím, že hygienistky pracují samostatně, bez indikace a bez dohledu zubního lékaře, tak nemůžu udělat předpis, který komplikuje spolupráci ve stomatologickém týmu. A dobrá stomatologická praxe zaměstnává hygienistku. Ale práce dobrého stomatologického týmu je tímhle nařízením komplikována a zneefektivňována. Tzn. jestliže mám problém, musím řešit problém, který řeším, ale nemůžu řešením jednoho problému způsobit druhý problém.

Zejména mladé zubní lékaře nastupující do státních zařízení za tabulkové platy trápí výše členských příspěvků. Jaký máte postoj k současnému nastavení členských příspěvků ČSK? Co si myslíte o kategoriích, parametrech jednotlivých kategorií a výši příspěvků? Budete v případě zvolení iniciovat nějaké změny?
Změny členských příspěvků byly velmi radikální, ale bohužel se nedá říct, že by ten nový systém byl přehledný. Počítáme-li se standardní výší 25 000 Kč za rok, pak je to výše nesmyslná. Počítáme-li s reálnou výší kolem šesti, sedmi nebo osmi tisíc korun, tak je to 500 Kč na měsíc, a to už je částka, která se dá považovat za racionální. Já ale nejsem člověk, který hodnotí absolutní částku/cenu něčeho, ale vždycky mě zajímá poměr cena–výkon. Tzn. je spousta věcí, které jsou špatně i zadarmo a je spousta věcí, které se nedají penězi vyvážit. Já bych se tedy na začátku vůbec nezabýval tím, jaké mají být příspěvky, ale tím, co má Komora pro své členy dělat, jakou hodnotu jim to přináší, kolik to bude stát a nakolik se vyplatí to dělat. Teprve potom se může Komora rozhodnout, jakým způsobem bude dál pokračovat. A samozřejmě, jestli jsou mladí kolegové, pro které je 500 Kč měsíčně částka, kterou by chtěli ušetřit, tak si dovedu představit, že by mohl existovat individuální institut pro snížení, prominutí, omezení platby, protože na několika mladých stomatolozích a jejich příspěvcích rozhodně Komora se svým mnohamilionovým rozpočtem nestojí.

Kategorie výší členských příspěvků mají asi také motivovat mladé stomatology k dokončení profesní zkoušky, účasti ve Sněmu atd. Vidíte jinou cestu, jak je v tomto ohledu motivovat, než úlevou z výše příspěvků?
Sám jsem se snažil tím předpisem prokousat a nemůžu říct, že bych byl schopen ho vykládat a za ním stát. Tady bych byl rád, kdybych dostal nějaké vedení, které by mi vysvětlilo záměr a standardy toho nového systému. V případě, že bych uspěl ve volbě, bych to porovnal zase s tím, čeho chce Komora dosáhnout. Zase se tedy vracíme ke stejnému principu: napřed musím vědět, jak chci, aby věci v optimálním případě byly, pak se podívám na současný stav – data a další informace – a podle nich nastavím systém tak, aby při co nejmenších restrikcích a kontrolách lidé samostatně dělali přesně to, co ten systém potřebuje. Jestli se ptáte na to, co vše by se dalo s nastavením příspěvků dělat, tak samozřejmě je tam spousta variant na motivaci pro práci v orgánech Komory, pro přednášení, preventivní činnosti pro veřejnost, ale systém by zase neměl být příliš komplikovaný, takže teď na to nemám jednoduchou odpověď.

Jste spokojen se stávající strukturou ČSK, každoroční výší výdajů a koncepcí jejího fungování nebo byste v případě zvolení chtěl prosazovat nějaké změny? Jaké konkrétně?
Začínám se skoro cítit trapně, že odpovídám na všechny otázky stejným způsobem, ale… První věc: rozpočet Komory, tak, jak je na stránkách Komory dent.cz, má asi 4 stránky. Je vidět, že maximum z toho jsou personální náklady a já bohužel nemám dostatečné informace k tomu, abych byl schopný posoudit, jak je rozpočet využíván ku prospěchu členů. Z toho, co od kolegů cítím, se můžu jen domnívat, že jsou nespokojeni s tím, co jim Komora poskytuje. Díval bych se na to, nakolik je ta lidská síla na Komoře vydávána ku prospěchu členů. 60 milionů korun je ohromná částka a žádná z firem nebo asociací, které jsem vedl, neměla takový rozpočet na personální náklady. Toto je opravdu ohromná částka a dovedu si představit, že se dá buď využít efektivněji anebo se dá snížit. Opakuji ale, že nemám data k tomu, abych jen tak řekl, že určitě musíme ušetřit. To by byla levná propaganda.

Dostáváme se k otázkám „na tělo“ slibovaným v úvodu… Pane doktore, stomatologii jste vystudoval, celý život se pohybujete v oboru, nicméně v pozici manažera a majitele dentálních firem. Vaše manažerské zkušenosti jistě budou v mnohém přínosné, ale budou vám stačit i pokud půjde o řešení problémů spojených s každodenním provozem zubních ordinací a zejména pak při osobních jednáních s pojišťovnami?
Já bych to rozdělil. Prezident ČSK je, řekněme, vrcholový manažer, něco jako generální ředitel s tím, že jeho zaměstnavatelem jsou stomatologové. Tzn., že stomatologové si vlastně volí šéfa své společné firmy, jako řekněme akcionáři firmy, a oni by měli být ti, kteří řeknou, jak chtějí, aby se ta jejich firma vyvíjela. A ten ředitel, manažer, předseda, prezident, už je jen vrcholový manažer, který provádí tu změnu. Ano, velmi často má ředitel svou strategii a nějakým způsobem ji exekuuje a vede, ale to základní směřování vždy přichází od majitele té firmy a tady jsou to tedy akcionáři – stomatologové. Druhá věc je, že vrcholový manažer se nikdy nezabývá detaily toho provozu, protože v té firmě je na všech úrovních dostatek lidí, kteří tu svou práci znají. A já jsem měl ve všech svých působištích jedno pravidlo společné: Lidé, se kterými pracuji, musí znát svůj díl práce lépe, než ho znám já. Takže jsem se vždycky snažil, aby kdokoliv, kdo je kolem mě, tu svoji práci uměl líp. A vždycky jsem jim říkal: „Jestli já budu lepší v tom, co děláte vy na plný úvazek, tak  máme problém, protože já mám na to konkrétní téma mnohem méně času.“ Stejným způsobem bych chtěl přistoupit ke Komoře a využít kolegy, kteří znají ty věci do detailu. Já nepotřebuji znát detail, ale celkový rámec, a chci pomoci prosadit to, co si stomatologové nebo akcionáři přejí a co si společně ujednáme.

Na webu ČSK je od ledna vyvěšena právní analýza k otázce povinnosti volených funkcionářů vykonávat stomatologickou praxi, ze které vyplývá, že kandidovat sice můžete, ale v případě zvolení můžete funkci prezidenta vykonávat pouze v případě současné stomatologické praxe. Že jste jako zubní lékař zaměstnán, jste uvedl až v našem medailonku. V životopisu na stránkách Komory zveřejněném v prosinci jste to ještě neuváděl, takže to vypadá poněkud účelově. Mohl byste mi to prosím vysvětlit?
Vysvětlím to snadno. Když jsem kandidoval, tak jsem se řídil řády Komory a řády Komory jednoznačně říkají, že každý člen Komory má právo volit a být volen. Takže tam jsem neviděl žádnou překážku a proto jsem podal kandidaturu. Potom se z různých stran objevily zvěsti, že existuje paragraf 10 zákona, který říká, že by volený kandidát měl vykonávat stomatologickou praxi. Bohužel ten zákon neuvádí, co je „výkon stomatologické praxe“. Je to zákon z roku 1991 a tou dobou stomatologické praxe ještě ani nefungovaly. A jak jsem naznačoval, jsem člověk, který se rozhoduje na základě faktů a dat. Takže jsem už v prosinci dal advokátní kanceláři Havel a Holásek stejné zadání, jaké potom udělala Komora a z obojího vyšel několikastránkový elaborát, který věc posuzuje právním způsobem a z mnoha stran a říká: Ano, máte právo volit a být volen. Když budete zvolen, není důvod, abyste nemohl vykonávat funkci. Ale je to jeden z právních názorů a o volbě rozhoduje volební komise. A v tu chvíli vstoupili do mého uvažování živí lidé, členové volební komise i členové Sněmu, a řekl jsem si: Dobře, mám zákonné a „řádové“ právo volit a být volen, podle právního posudku není důvod, který by bránil vykonávání funkce, ale ve vzduchu je téma, co to je „vykonávání stomatologické praxe“. Je to fakt, že desítky let dělám přednášky, kurzy a semináře? Že aktivně podporuji Dětský úsměv a financuji jej? Že se podílím na Světovém dni ústního zdraví pro Českou republiku? Nebo že vytvářím a platím sociologické studie na téma Češi a zuby, které potom publikuji a informuji národ o tom, jak důležité je starat se o své zuby? Že dělám testy zubních kartáčků a vyvíjím nové zubní kartáčky? A na každou z těch otázek je vlastně odpověď: Ano. V právním rozboru, i na stránkách ČSK, je napsána výzkumná, vývojová a vzdělávací činnost. Právníci ale opatrně píšou, že to vše je jen jejich právní názor. A já bych způsoboval dilema u členů Sněmu, u členů volební komise a všech ostatních stomatologů, jestli vůbec mohu tu funkci vykonávat. A jestliže pro mě bylo jednoduché zařídit, abych úplně stejnou práci, kterou teď dělám, dělal nejen jako soukromá osoba nebo jako manažer firem, ale jako zaměstnaný zubní lékař, a stačí mi k tomu jednoduchý krok, který můžu udělat sám a ušetřím tím spoustu práce, přemýšlení a pochyb desítkám lidí, tak to byl pro mě deal, který jsem nemohl odmítnout. Takže jsem se domluvil s MUDr. Pekárkem a práci, kterou jsem pro ně dělal zadarmo, teď dělám úplatně a nezměnilo se vlastně nic, kromě toho zaměstnaneckého poměru.

A co tedy děláte?
My spolu dlouhodobě máme témata zabývající se dětskou a rodinnou péčí. A tím, že už dlouhé roky spolupracuji s Dětským úsměvem, který se také věnuje dětské péči, a v tuto chvíli se jeho program narušil, tak jsme začali vyvíjet online aplikace, které by motivovaly děti a jejich rodiče k tématu preventivní stomatologické péče, aniž by byla vždy nutná fyzická přítomnost lektorky, dítěte ve škole atd. Tímto směrem tedy jde vývoj těchto společných programů.

Pokud byste byl postaven před problém, jehož řešení by negativně ovlivnilo buď zubní lékaře nebo dentální firmy, dokážete zubním lékařům garantovat, že byste v takové situaci bojoval „do roztrhání těla“ za ně?
To je hodně „na tělo“, na to vám asi jednoduše neodpovím. Zaprvé nejsem člověk, který vnímá výhru a prohru tak, že jeden člověk vyhraje a druhý prohraje. Celý život se snažím, aby věci byly výhra–výhra, tak, aby obě strany měly nějakou výhodu. Ani já sám bych neměl dobrý pocit z vítězství sebe sama a prohry někoho dalšího, protože jsem pořád ještě dost mladý na to, aby se ta situace mohla obrátit. Nedovedu si představit, že by to bylo kdo s koho, buď ty nebo já. A za druhé, „do roztrhání těla“ – to jsou hodně silná slova – do roztrhání těla bych asi bojoval za svou rodinu, za svobodu, ale že bych teď místopřísežně slíbil zubařům, že za ně položím život… Stejně by mi to nevěřili. Jestli se mě ale někdo zeptá, zda jsou mi bližší zubaři nebo dentální firmy, tak musím připomenout, že  jsem se celý život, celých 30 let, staral o dobrou českou stomatologii, takže jsou mi zubaři rozhodně blíž. Vlastně bych vůbec ani nemohl kandidovat, kdyby mě byť napadlo, že by to bylo jinak. Takže zubaři jsou po rodině na prvním místě.

Co byste svým kolegům, zubním lékařům a sněmovníkům, vzkázal na závěr?
Co bych jim vzkázal na závěr? Asi nebudu vymýšlet nic nového, na stránkách ČSK mám „Slovo na závěr“ a odrecitoval bych ho: „V případě, že dostanu vaši důvěru, chci nastavit Komoru tak, aby co nejlépe naplňovala své poslání, tedy pomáhat svým členům ve výkonu práce. Věřím, že mé zkušenosti, lidské vlastnosti i manažerské dovednosti, včetně schopnosti týmové práce, budou stačit na to, abych Komoru vedl a reprezentoval v Česku i v zahraničí tak, že díky její činnosti bude česká stomatologie rozvíjet svou prestiž a prosperitu a že práce členů, stomatologů, bude díky podpoře Komory co nejefektivnější a nejradostnější.“

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
Já se na úspěchy také těším – sice nevím, které to budou, ale úspěšný jsem rád. Díky!

Rozhovory s dalšími kandidáty:
MUDr. Jiří Hrabák: Nabízím alternativu, sebe a možnost změny
doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.: Já jsem prostě bojovník...