MUDr. Jiří Hrabák: Nabízím alternativu, sebe a možnost změny

Níže si můžete přečíst výtah z nahraného rozhovoru.

Pane doktore, co Vás vedlo ke kandidatuře na post prezidenta České stomatologické komory?
To je jednoduché, chci lepší a svobodnější podmínky pro výkon povolání a dostupnější péči pro naše pacienty.

Na webových stránkách ČSK www.dent.cz je k nahlédnutí Váš volební program. Které tři body je pro Vás nejzásadnější prosadit?
Určitě bod 2 až 4, kdy chci prosadit reálnou cenu za hrazené výkony, prosadit informační kanál pro členy, kde najdou všechny potřebné informace pro chod praxe a určitě snížení byrokratické zátěže – to je to nejstěžejnější, co bych chtěl prosadit.

Máte tedy pocit, že se nyní informace nedostávají ke všem členům v dostatečném rozsahu?
Informace o chodu Komory, o tom, co se děje na Sněmu, případně na Oblastních komorách ke členům proudí, ale vnímám, že je poměrně nedostatek informací, co se týká kontrol a postupů při kontrolách. Kolegové často při kontrole SÚKLu nemají české návody, zpětně je dohledávají u firem, firmy si za to nechávají platit… Velmi rád bych vytvořil jednoduchou aplikaci, kde by kolegové měli všechny tyto informace dostupné, mohli si je stáhnout a vytisknout. Všechno by tam bylo strukturované a aplikace by stahovala a ukazovala to, co je na webu. Chápu, že pro starší členy to může být složitější, ale chytrý telefon dnes ovládá skoro každý a nepředpokládám, že by s tím měl některý kolega problémy.

V posledních letech je téměř třetina zubních lékařů důchodového věku. Některé okresy se navíc dlouhodobě potýkají s nedostatkem zubních lékařů. Jaké konkrétní řešení by podle Vás mohl mít tento stav do budoucna?
Řešení se nabízí prosté a jednoduché – je to navýšení úhrad za hrazené výkony. Problém je, že úhrady od zdravotních pojišťoven jsou nízké, starší kolegové nemají pacienty zvyklé na přímé úhrady a mladé kolegy to odrazuje přebírat po nich praxi. Pokud budou úhrady odrážet reálnou cenu, tak si myslím, že problém s generační výměnou do velké míry zmizí.

Jaké položky v Úhradové vyhlášce by si podle Vás do budoucna zasloužily změny?
Změnu by si v podstatě zasloužily úplně všechny. Řekněme, výkony pro stomatochirurgii jsou na nějaké reálné úhradě, ale záchovná stomatologie je podnákladová stejně jako velká část protetiky. Jsme sice zvyklí to do nějaké míry dotovat, ale nemůžeme to dotovat absolutně. A problém roste hlavně u pedostomatologie. Za poslední 4 roky došlo k navýšení, ale když se člověk podívá na to, o kolik rostly náklady, a že jsme byli v konjunktuře, tak navýšení úhrad vůbec nereflektuje to, o kolik se zvedly mzdy a jiné náklady. Vnímám, že mi na dveře ordinace klepe stále více zoufalých rodičů a doslova prosí o to, abych si vzal jejich děti do péče. I když mám kapacitu naplněnou, přijímám děti svých pacientů vždy a snažím se jim vyjít vstříc. Kdyby to dělali všichni, část problému zmizí. Chápu ale kolegy. S dětmi je mnohem více práce, potřebují na ně více času a úhrada nereflektuje tuto časovou náročnost. A samozřejmě, pokud máte dítěti extrahovat zub, komu je to příjemné? Ani mně to příjemné není. Dítěti také ne a i když můžete zkusit anestezii a premedikaci, je to stres pro všechny. A tady vidím obrovský nedostatek a selhání v posledních čtyřech letech, kdy se nestalo nic pozitivního. Vidím v tom obrovský deficit a potenciál ke zlepšení. Je třeba vyjednávat se státem, protože děti jsou naše budoucnost. Tohle by měla Komora jako celek přinést do společnosti a nečekat na to, až politik před volbami řekne, že bude řešit lékařskou pohotovost a nedostatek lékařů… a po volbách se na to zapomene. Komora musí být ta, kdo vynáší témata a říká, co nás trápí, a předkládá to společnosti. Ne politici a ne novináři.

Souvisí to s celkově pokulhávající prevencí u dětí?
Samozřejmě, to jsou spojené nádoby. Když děti nemají prevenci, rodiče třeba sami marně hledají stomatologa, a nikdo jim nevysvětlí, jak správně pečovat o dutinu ústní. Z mého pohledu je mnohem důležitější strava, co dětí jedí, než čištění. Nelze samozřejmě říct, co je víc a co je méně, ale omezení cukrů, respektive zařazení cukrů do stravy dítěte, má jednoznačně pozitivní vliv na incidenci zubního kazu. Bohužel rodiče nejsou poučeni, děti kazy mají a ke mně se dostanou, až když mají akutní bolest. Pak už je jediná možnost extrakce a to je traumatická možnost pro všechny. Takže tady vidím obrovské pole působnosti a možnost zlepšení. Na to bychom se měli zaměřit. A i co se týká úhrad – pokud máme omezené zdroje, tak je to těžké. Stát nám víc nedá, vypadá to na krizi, peněz víc nebude, takže budeme bojovat o každou korunu. Chtělo by to říct: Ano, máme hrazené amalgámové výplně u dospělých. Pojďme se bavit o tom, že ty peníze vezmeme, necháme dospělé si výplně zaplatit a dáme to na péči o děti, protože děti jsou budoucnost. Pokud se děti naučí správně si čistit zuby a mít správnou životosprávu, je to investice do budoucna, jako když si postavíme dálnici.

Inzerce

Zubní lékaři si často stěžují na zatěžující byrokracii a vyčerpávající kontroly SÚKL, které mají často i různé požadavky v různých krajích. Budete se v tomto ohledu zasazovat o nějaké změny a zjednodušení či sjednocení? Jak přesně?
Dvojí metr je z mého pohledu absolutně neakceptovatelný. Jsme v právním státě, jeden kraj si nemůže vykládat zákon jinak, než druhý kraj. Musíme tlačit na to, aby postup byl jednotný. Co vím od kolegů ohledně kontrol od SÚKLu – důraz na měření teploty u sledování léčiv chápu jako nesmyslný. My v ordinacích neskladujeme žádná speciální léčiva, neskladujeme vakcíny, které se musí skladovat při speciálním rozmezí teplot. A pokud není týden zaznamenaná teplota a je z toho pokuta 10 000 Kč, jak jsem nedávno četl v nějaké diskuzi, je něco špatně. Stát nám ukládá nějakou povinnost a pokud bych byl účasten nějakého vyjednávání, ptal bych se: Čemu to zabraňuje, čemu je prospěšné? Je to prospěšné nám, zubním lékařům, nebo našim pacientům? A chtěl bych od státu doložit prospěšnost. Pokud toto není schopen stát doložit a je to jen další administrativní zátěž, tak bych po něm chtěl, aby nás této povinností zbavil, protože je daná povinnost evidentně zbytečná.

Jaký je Váš názor na odborný dohled nad výkonem povolání dentální hygienistky? Je podle závazného stanoviska z prosince 2020 dostatečný nebo by se měl zpřísnit?
Já bych nezpřísňoval, ale zároveň je to složité. Je tlak ze strany některých dentálních hygienistek, které jsou poměrně ambiciózní a chtěly by více kompetencí. Osobně si myslím, že jejich studium není tak obsáhlé na to, aby ty kompetence mohly mít. Vidím dentální hygienu jako doplněk a ulehčení pro nás, stomatology, protože nás hygienistky zbavují jednodušší, ale také velmi podstatné práce v prevenci a hygieně, abychom se mohli věnovat složitějším případům, které potřebují odbornost. Jsme tým, který by měl pracovat dohromady a mám trochu konflikt zájmů, protože jednu hygienistku mám doma (partnerku), ale zcela se s ní shodnu na tom, že ona by bez lékaře nepracovala. Protože lékař je jistota, mohu se kdykoli přijít podívat, když je nějaký problém, poradím, vyhodnotím rentgen – prostě jsme tým a měli bychom fungovat dohromady. Neměli bychom z dentální hygieny dělat menší zubní lékaře. Pokud chtějí více kompetencí, nikdo jim nebrání, aby vystudovali zubní lékařství a rádi je uvítáme mezi námi. Je nás málo.

Dával byste tedy přednost tomu mít hygienistku ve své blízkosti?
Ano, preferuji, aby byla dentální hygienistka přímo na pracovišti, a myslím si, že to je nejideálnější stav. Vím ale, že někdy to není možné a je tam pak odborný dohled. Tomu nebudu bránit. Osobně si ale myslím, že je lepší, když jsou na jednom pracovišti a mají možnost konzultovat během pracovní doby.

Inzerce

Zejména mladé zubní lékaře nastupující do státních zařízení za tabulkové platy trápí výše členských příspěvků. Jaký máte postoj k současnému nastavení členských příspěvků ČSK? Co si myslíte o kategoriích, parametrech jednotlivých kategorií a výši příspěvků? Budete v případě zvolení iniciovat nějaké změny?
Myslím, že základní nastavení je teď dobře. Máme kategorie pracující, nepracující, absolventy. Jedinou výhradu mám u těch absolventů, kdy absolvent je po škole, rozkoukává se a jeho mzda není vysoká. Učí se a pro zaměstnavatele nevydělává tolik peněz, není schopen udělat tolik výkonů. Takže členské příspěvky v plné výši jsou za mě moc vysoké. Já bych odpustil příspěvek první dva roky všem a nepodmiňoval bych to přípravou na PZL (profesní zkouška pro odbornost praktický zubní lékař). Osobně bych se spíše podíval na to, proč není pro absolventy atraktivní příprava PZL, proč se tam nehlásí sami a proč nevidí ten přínos.

Jste spokojen se stávající strukturou ČSK, každoroční výší výdajů a koncepcí jejího fungování nebo byste v případě zvolení chtěl prosazovat nějaké změny? Jaké konkrétně?
Nejsem žádný revolucionář, že bych chtěl změnit Komoru od základů, to určitě ne. Myslím, že struktura ČSK je nastavena dobře. Jediné, co vidím jako slabinu, je neúčast členů. Když jsem přišel jako absolvent do Komory, měl jsem dojem, že volba do funkce ve Sněmu byla viděna jako povinnost – nebylo to něco chtěného, bylo to: „Kdo se toho ujme? Někdo se přihlaste, někoho tam zvolíme, abychom dostáli řádům.“ Mladí kolegové v Komoře nevidí smysl, zatím se rozkoukávají a až časem pochopí, že má smysl v tom, že jedná za stomatology. Jeden stomatolog, pokud bychom neměli Komoru, má vyjednávací schopnost před státním úřadem v podstatě nulovou. Takhle máme profesní sdružení dané zákonem, což si myslím je správně, takže strukturu ČSK bych nechal tak, jak je.

Dostáváme se k otázkám „na tělo“ slibovaným v úvodu. Viděla jsem Vaši anketu ohledně „malé versus velké Komory“, což chápu tak, že byste se chtěl zasadit o restrukturalizaci ČSK. Sám jste ale dosud nebyl aktivním členem Sněmu. Byl jste v Oblastní stomatologické komoře?
Ve Sněmu ne, ale byl jsem v představenstvu Oblastní komory – jedno volební období. Nějakou zkušenost mám a ta moje anketa byla asi mnohými nepochopena. Byla to spíše otázka, jestli kolegové chtějí silnou „velkou Komoru“ v kontextu administrativy. Že by v podstatě delegovali část svých svobod na Komoru, aby byla silnější. Ta by pak samozřejmě narostla i administrativně. Zaslechl jsem úvahy o tom, že by se koupilo nové větší sídlo, spravovali bychom si svůj penzijní fond. To vše obnáší růst administrativy, růst počtu pracovníků a to samozřejmě někdo musí zaplatit. My jako Komora můžeme podnikat, můžeme vydávat různé licence, spolupořádat různé veletrhy… což je skvělé, ale když veletrh nebude, jako při současné pandemii, příjmy klesnou a pokud budeme mít byrokratický aparát a úřad se rozroste, ty peníze budeme potřebovat. A kam sáhneme? Podobně jako stát sáhne do kapes svých občanů, Komora by musela navýšit členské příspěvky. Tím směrem jsem směřoval. Já nechci Komoru nějak zmenšovat, myslím, že její současný stav je víceméně ideální, ale stojí na rozcestí. Buď se bude zvětšovat anebo zůstane taková, jaká je, a bude zvyšovat výkon třeba díky digitalizaci. Nebude potřebovat více pracovníků, ale bude efektivněji využívat ty pracovníky, které má. Takže v tomhle to bylo smyslu – „malá efektivní Komora“. Přirovnal bych to k tomu, že dám státu peníze, dám mu daně a za to dostanu maximum služeb. Pokud odvádím obrovské daně a dostávám pořád stejné služby, tak je něco špatně. Moje „malá Komora“ znamená, že se nebude byrokraticky rozrůstat a tím pádem potřebovat časem větší členské příspěvky. Samozřejmě by to šlo optimalizovat z jiných zdrojů, ale ty zdroje nemusí být jisté. Takže se bojím toho, aby se nerozrůstala a pak členům neubírala svobody a neposkytovala jim nic zpátky.

Někde jsem četl úvahy, že implantáty budou vázané na stomatochirurgii a ještě nějaký kurz, takže potom bude Komora vybírat za školení a peníze bude používat na svůj chod, aby vydala osvědčení, že člověk může implantovat. Pokud je nebude mít, tak třeba bude moci implantovat, ale při případném soudním sporu nebude tak krytý. Myslím si, že svoboda tohoto povolání, a my jsem svobodné povolání, by měla být co největší. Kvalitu Komora hlídá – má revizní komisi, kde to funguje dobře, případě se pacient může obrátit na soud a Komora zajistí součinnost. Každý chce mít co nejlepší pověst, nikdo nechce odvádět špatnou práci, takže korekce v prostředí, kde každý jsme podnikatel, funguje velmi dobře a nemyslím si, že potřebujeme nějakou regulaci. Z diskuzí vnímám, že když mají kolegové problém a obrátí se na Komoru, nenajdou úplně zastání. Obraceli se třeba na Komorového právníka a bylo jim řečeno: „Ano, chcete moje služby, musíte si je zaplatit.“ Byli pak rozčarováni z toho, že právník placený z jejich členských příspěvků je nebude zastupovat. Že to nevěděli. Musí to být nastaveno transparentně, aby všichni věděli podmínky. To je další důležitý bod, transparentnost – dávám peníze a každý člen by měl vědět, kam jdou. Nejde o mzdy. Měly by být dva účty a jeden by měl být transparentní, kde budou nemzdové náklady a každý si pak může zkontrolovat výdaje Komory. Myslím si, že to by byl nejlepší způsob kontroly výdajů. Teď do toho nevidím, vidím jen souhrnnou částku a mohu porovnat Českou stomatologickou komoru s Českou lékařskou komorou, která má zhruba stejné náklady a je násobně větší, co se týká počtu členů, kongresy také pořádají. Ale nevidím do toho, nevím, jak účelně jsou peníze vynakládány, takže nemůžu říkat, že někde je nějaký problém.

Neobáváte se toho, jestli bude stačit mladý prezident k prosazení změn? Zdá se, že mladí lékaři nemají moc zájem se v ČSK angažovat (až na světlé výjimky) a budete tedy pravděpodobně jen těžko hledat podporu u starších kolegů. Jak se s tím hodláte vypořádat?
Nemyslím si, že věk je to nejdůležitější, že jde spíše schopnosti daného člověka. Člověk může být starší a velmi schopný. Určitě jsme se všichni setkali s tím, že někdo řekne: „Ten už je starý, ten už na to nemá, nemá už dost energie.“ A opak může být pravdou. Zase u mladšího člověka můžete předpokládat, že nemá zkušenosti, ale může to být také jen domněnka. Myslím si, že věk nehraje roli a rozdělování na „my mladí“ a „vy staří“ a my jsme ti „srdcaři“, jak jsem kdysi četl, a „vy jste ti mladí a progresivní, kteří chtějí přímé úhrady“ je úplně zbytečné. Všichni jsme členové jedné Komory a mně osobně jde o blaho všech. Nejen o blaho mladých lékařů nebo praktických lékařů nebo specialistů. Myslím, že všichni táhneme za jeden provaz a zvýšení úhrad, snížení administrace pomůže úplně všem. Tam to není omezeno věkem. Těší mě tedy, že si někdo myslí, že jsem hodně mladý – děkuji těm, kdo to říkají, to je kompliment! Ale nemyslím si, že jsem tak moc mladý a zkušenosti mám. Svou praxi provozuji už 12 let. Mohl bych si žít svůj život, mohl bych pracovat, nějakým způsobem si v tom systému nacházet cestu. Spousta kolegů si nachází cestu. Něco je lepší, něco je horší, něco je na pomezí zákona. To obcházení mi trošičku vadí. Svým věkem mohu inspirovat jiné mladé lékaře, aby se také zapojili a nebyli jen pasivní a nedívali se jen co Sněm a vedení dělá a hlavně to pasivně nekritizovali na Facebooku. Tak jsem se zvednul, jsem tady a snáším tu kritiku. Člověk musí ukázat nějakou odvahu a statečnost. A byl jsem k tomu vybízen i současným prezidentem – v mnoha i jeho soukromých postech jsem četl o odvaze a statečnosti, což mě svým způsobem také trochu motivovalo, ale hlavně je mi to vlastní. Nikdy jsem se nebál. Už na škole, kdy jsme stáli v kruhu a padl dotaz, kdo vyndá osmičku, všichni udělali krok dozadu a já udělal krok dopředu. Tohle chování je mi vlastní a doufám, že ať dopadne volba jakkoli, že inspiruji více mladých, aby se zapojili do Komory. A pokud se zapojí, už to za mě bude velký úspěch.

Jednou z věcí, kterou Vaši kolegové vnímají jako problém, co se týče Vaší kandidatury, je to, že jste mladý, aktivně pracujete v ordinaci, máte malé děti, časově asi poměrně náročné zájmy. Na rozdíl od protikandidátů jste nevedl víceméně žádnou kampaň, což také vede k dojmu, že jste hodně vytížený. Jste připraven se některých svých aktivit ve prospěch ČSK vzdát a co by to pro Vás v každodenní realitě znamenalo, kdybyste ve volbě zvítězil?
Jsem připraven a dovedu si představit, že by to znamenalo velkou změnu a místo dvoufázových tréninků si dám jeden trénink nebo si dám trénink obden, to mohu poměrně lehce redukovat. V praxi mohu část ordinační doby delegovat na některou kolegyni nebo kolegu. Tady bych problém neviděl. Pokud bych si myslel, že na to nemám, respektive, že tomu nemohu ten čas věnovat, nikdy bych nekandidoval. Navíc to nebylo úplně rozhodnutí jen moje, ale radil jsem se o tom i s partnerkou a mám její maximální podporu. Bez toho bych do toho nešel. A co se týká věku, ten argument používají většinou kolegové nebo kolegyně, kteří nemají jiné argumenty. Já to beru jako takový argumentační faul. Pokud vím, panu doktoru Pekárkovi bylo 39 let, když zakládali novodobou Komoru. Byl o rok starší, než jsem teď já. U našich sousedů v Rakousku je premiérem Sebastian Kurz, který je mladší než já.

Pane doktore, ve svém volebním programu v podstatě oddělujete praktické zubní lékaře od zubních lékařů specialistů, ale také práci zubního lékaře a byznys. Nejsou to všechno ale nedílné části jednoho celku? Nebudou mít někteří lékaři po přečtení vašeho volebního programu dojem, že nebudete prosazovat zájmy všech se stejným zápalem, s jakým byste obhajoval praktické zubní lékaře?
Mohu ujistit všechny specialisty, že budu hájit úplně všechny členy Komory proto, aby byl jejich výkon povolání svobodnější a administrace klesala. Mohlo to vyznít tak, že jsem oddělil praktické zubní lékaře jako jsem já, i když dělám i mikroskopickou endodoncii a implantuji, to moje spektrum je větší. Trochu bych se stylizoval do „desetibojaře“, ale dost často je to spíš východisko z nouze. Kdybych měl parodontologa, kterému bych mohl referovat pacienty, s radostí bych to udělal. Bohužel je to trochu z nouze ctnost. Já jsem praktické lékaře nevyzdvihnul a neoddělil, já jsem je jenom připomenul. Naše Komora je složená hlavně z praktických zubních lékařů, z kolegyň a kolegů, kteří pracují na vesnicích, v malých městech a nedělají tu „velkou“ stomatologii, a mám tak trochu pocit, že se na ně malinko zapomíná – nebo ne zapomíná, ale že je nikdo tolik nereprezentuje na Sněmu a představenstvu. Že tam jsou spíše specialisté než praktičtí zubní lékaři. A provoz ordinace specialisty je trochu jiný než provoz běžné praxe. A já přicházím z té běžné praxe a chci řešit ty problémy, které nás trápí, ale nechci zapomenout na problémy, které trápí specialisty.

A co se týká byznysu a práce, pro mě je moje práce povolání. Cítím se povolán. Od mala jsem dělal keramiku, kreslil jsem, ale zároveň jsem odmala listoval medicínskými knížkami – fascinoval mě domácí lékař, knížka z 30. let, kterou jsem prohlížel, a ještě jsem ani neuměl číst… Ale pak jsem kvůli tátovi šel na průmyslovku – táta byl horník v Příbrami a pracoval 20 let na uranu a také bohužel poměrně brzy zemřel. Chtěl jsem mu splnit přání, šel jsem na ekologii a užitou geologii, ale nebavilo mě to a ve druhém ročníku jsem přestoupil na gymnázium. To už jsem věděl, že určitě medicína a musím říct, že moje práce je mým koníčkem. Zastávám to, že když člověk dá té práci maximum a dělá ji dobře, vždycky za ni dostane dobře zaplaceno. A ne obráceně. Dělat práci pro peníze… pak kvalita nemusí úplně odpovídat tomu, co člověk chce. V tomhle kontextu jsem to myslel. Takže to vůbec neodděluji. Náš obor je i o podnikání, člověk si musí dobře spočítat, aby mu to všechno fungovalo a vycházelo. To nás bohužel na škole neučí. Respektive, když jsem já chodil do školy, nikdo nám tam o ekonomice praxe moc neřekl a všechno jsem si musel zjistit za pochodu. Ekonomie mi je také blízká, rád si o ní přečtu a naše účetnictví není nijak dramaticky složité. Samozřejmě minutová kalkulace má svoje… Neodděluji byznys od práce, ale pro mě je priorita dobrá práce a za dobrou práci pak pacienti vždy rádi zaplatí.

Co byste svým kolegům, zubním lékařům a sněmovníkům, vzkázal na závěr?
Že mi jde o Komoru, že mi nejde o osobní sebeprezentaci. Jde mi o to, abychom měli klid na práci a svobodnější povolání. Nejenom my jako stomatologové, ale jako celý širší dentální tým. A aby pacienti měli dostupnější péči. To je celá moje motivace. Nabízím alternativu, nabízím sebe a nabízím možnost změny. Pokud o to není zájem, tak se zlobit nebudu a budu dále pracovat a věnovat se tomu, čemu se věnuji doteď. Ale pokud budu zvolen, udělám maximum pro to, abych dostál tomu, o čem jsem teď mluvil.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Rozhovory s dalšími kandidáty:
MUDr. Pavel Smažík: Jsem rád, když věci fungují dobře
doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.: Já jsem prostě bojovník...