doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.: Já jsem prostě bojovník...

Níže si můžete přečíst výtah z nahraného rozhovoru.

Pane prezidente, co Vás vedlo ke kandidatuře na post prezidenta České stomatologické komory – ve Vašem případě tedy k obhájení funkce prezidenta?
Je to logické pokračování práce, tzn. že jsem zaměstnanec Sněmu ČSK a ten se mnou buď bude chtít pokračovat v práci. Doufám, že se domluvíme. Anebo nebude chtít, abych pokračoval, a pak budou vybírat nového kandidáta. Čili, je logické, že když je člověk manažer, tak jednou za čtyři roky skládá účty svému zaměstnavateli a tím je Sněm ČSK.

Ale rád byste tedy ve funkci pokračoval?
Pro mě je podstatná celková orientace a to, co chceme udělat dál, aby to dávalo smysl oběma stranám. Jak mám těch funkcí hodně, tak na žádné nelpím, protože práce mám docela dost a rád bych ještě pracoval pro českou stomatologii a dotáhl pár věcí, ale je to opravdu otázka hlavně mého zaměstnavatele, Sněmu ČSK, jestli to tak bude chtít.

Máte konkurenci dalších dvou kandidátů, takže se musím zeptat…
Ona to konkurence není – Sněm buď bude chtít pokračovat anebo bude chtít nějakou zásadní změnu, takže si vybere z dalších dvou kandidátů. Není to tedy boj nás tří lidí, ale je to otázka, zda dojde nebo nedojde k nějaké zásadní změně. A když by došlo ke změně, tak je to boj dvou kandidátů, a to už jde mimo mě.

… na webových stránkách ČSK www.dent.cz je k nahlédnutí Váš volební program. Které tři body je pro Vás nejzásadnější prosadit?
V žádném případě žádný nevyberu, protože jsme kolektivní orgán, a podobně jako vláda ČR řešíme strašně moc věcí a každý člen představenstva má něco na starosti. Takže až bude nové představenstvo, je třeba si vše přesně stanovit. Minule bylo priorit asi sto. A já neumím teď říct, že například zlepšení pedostomatologické péče je méně než zajištění právních věcí. Právě komplexnost funkce typu prezidenta ČSK a zejména člena představenstva, který rozhoduje, je v tom, že musí zvládnout všechny tyto věci. Vybrat tři věci by bylo jako z příručky „milionářem snadno a rychle“ a tak to nechodí.

Dobře, pak tedy čtenářům nezbude než si Váš volební program na webových stránkách ČSK pročíst důkladně celý…
Myslím, že v mém případě je to tak, že buď mají pocit, že za mnou stojí nějaká práce nebo nemají. Popravdě řečeno, co tam píšu asi není rozhodující věc, protože se mnou už nějakou zkušenost mají – zda dobrou nebo špatnou si musí vyhodnotit – ale asi to není soutěž krásných slov v mém případě.

V posledních letech je téměř třetina zubních lékařů důchodového věku. Některé okresy se navíc dlouhodobě potýkají s nedostatkem zubních lékařů. Jaké konkrétní řešení by podle Vás mohl tento stav do budoucna mít? Za dobu Vašeho vedení ČSK vyvíjela v tomto směru řadu různých aktivit – zdá se některá z nich úspěšná nebo uvažujete o nějaké další?
Já bych oddělil, co je dobrá věc a co je špatná věc. To, že máme čím dál více lidí ve věku, který za socialismu byl důchodový, to je dobře. Znamená to, že ti lidé jsou aktivní, jsou zdraví, chtějí pracovat – pracují třeba na částečný úvazek – a já bych v tom neviděl tragédii. Když jsem já nastupoval do stomatologie, tak nás bylo aktivních asi 6,5 tisíce a teď je aktivních lékařů asi 9 tisíc. Čili, úbytek lékařů není vidět a v plánování jsme, tehdy ještě s MUDr. Pekárkem, chtěli držet těch 6,5 tisíc a myslelo se, že všichni, až jim bude 60, půjdou do důchodu a už nebudou chtít pracovat. Tím, že ale do důchodu nejdou, tak zubních lékařů jakoby přibývá.

Inzerce

Druhá věc je, že se mění struktura sítě – není to jen město a venkov, dnes je spousta praxí na venkově. Podstatná věc ale je, že lékaři více sdružují, je více specializací. Tzn. že je méně těch, kterým kolega Šváb říká „zubní desetibojař“ a je více těch, kteří se specializují třeba na endodoncii nebo konzervační stomatologii, protetiku, chirurgii. A typický náš dnešní absolvent školy je žena, která chce bydlet někde, je supr školka, kam může dát děti, kde je spokojená. Celý příběh není o tom, že se podaří vrátit situaci jako byla za socialismu, kdy typickému absolventovi–muži prostě oznámili: „Budeš v té a té obci, kde je 2000 obyvatel a tečka.“ Čili tam musel jít. Já obecně lnu k německému a rakouskému systému, což znamená, že si myslím, že si zasloužíme stejné podmínky a stejnou úroveň. A v Německu a Rakousku je to tak, že tam je také hodně socialistický a sociální pohled na zdravotnictví, třeba Německo hodně garantuje, že se síť udrží i v malých obcích, ale dělá to tak, že lékařům platí víc za každý výkon. Je to tam sdružené, že na péči přispívají i obce a mají i další fondy, existuje úřad, který dává prostředky dohromady a společně se snaží toho kolegu udržet. Ten kolega tam už nebydlí, což je překvapení pro starosty, a velmi často je to tak, že těch třeba 16 km denně ujede na kole (když je mladší) nebo autem (když je starší) a je důvod ho tam držet. V Evropě jsou samozřejmě i jiné systémy, třeba ve Švýcarsku je 80 % lékařů v pěti městech. Takže byť je Švýcarsko hornatější země než Německo, je to jakoby jedno, a zubní lékaři jsou tam, kde jsou spokojeni a pacienti za nimi v průměru jednou za rok přijedou. V České republice asi zvítězí představa udržet síť co nejvíc plošnou, takže bude muset stát nějakým způsobem přidat. To je strategie ČSK, která se daří, pojišťovny platí víc, než musí podle Úhradové vyhlášky, jsou různé bonifikace za registrace a daří se spoustu pacientů uchytit. Měli jsme třeba, jak jsem zjistil při akci s VZP, 47 tisíc pacientů, kteří našli zubního lékaře, což je neuvěřitelný počet. Chyba v minulosti se stala hlavně tím, že když se dělala výběrová řízení, tak když praxe v menší obci zanikala, pojišťovny si neřekly o převzetí pacientů. Neříkám, že bylo nutné koupit tu danou ordinaci, ale domluvit se na převzetí pacientů. Takže se vypsalo výběrové řízení a když se nikdo nepřihlásil, tak místo třeba do hor, to dali do Olomouce. A tak se ta síť vlastně zhroutila, to si udělaly pojišťovny, a je to jejich problém. Můžou to samozřejmě řešit násilně, jako třeba na Slovensku, kde prostě lékařům rozdali obvody. Takže, když se mě někdo ptá, jestli bych uměl ten problém vyřešit, kdyby mě tedy Sněm vyhodil z místa a najal mě premiér, a měl jsem to na starosti, tak lze to řešit hned slovenskou metodou, že každému lékaři se přidělí ulice, které má na starosti a hotovo. To je ale asi to poslední, co bychom chtěli. Nemyslete si ale, že to Andrej Babiš neví, takže to jednání není vždycky jednoduché. Přidělení pacientů je na Slovensku možné a je to také země EU. My tohle ale nechceme, chceme německý systém bonifikací za to, že se někdo stará o pacienty, kteří jsou buď v regionu, který nikdo nechce, nebo jde o řadu pacientů, kteří jsou nepochybně složitější. V Německu pak třeba mají zvlášť hodnocené pacienty, kteří si často stěžují, dělají konflikty. A u řady pacientů, kteří nejvíc píšou na ministerstvo, má to, že nemohou najít zubního lékaře i nějaký důvod – už na šest lékařů si stěžovali, takže sedmý už je nechce vzít. Tohle se ale také musí nějak vyřešit a já bych nevymýšlel kolo, když v Německu už ho vymysleli. Máme jistou výhodu v tom, že máme určité civilizační zpoždění za Spolkovou republikou a za Rakouskem a v řadě těchto věcí je můžeme okopírovat. Mě by se líbila řada věcí, které jsou v anglosaských zemích nebo ve Švýcarsku, ale žijeme v nějakém kulturním okruhu a ten je hodně sociálně-demokratický, a tak to prostě je.

Jaké položky v Úhradové vyhlášce by si podle Vás do budoucna zasloužily změny? Dalo by se případně tematicky něco zdůraznit?
My jsme udělali největší reformu sazebníku z pana prezidenta Pekárka, čili dnes říkáme, že je to sazebník „Pekárek-Houba-Černý“, protože to jsou tři jména lidí, kteří se o něj hodně zasloužili. Kdo se tím zabývá, tak ví, že to prošlo ohromnými změnami. Jsme ale limitováni přílohou č. 1 zákona. Je často neznalostí některých kolegů, když se ptají, proč například nezrušíme úhradu endodoncie, což by bylo protizákonné a muselo by pro to hlasovat 101 poslanců. Zkuste si v Parlamentu, kde vládne KSČM, ČSSD a ANO prosadit, že se bude rušit péče pro lidi. Když jsem šel do funkce prezidenta Komory, tak jsem ještě nevěděl, jak dopadnou volby, a když jsem viděl, že bude koalice ostře levicová podporovaná KSČM, tak se mi zatmělo před očima. Ale věci jsem prosazoval postupně a musím říct, že zejména díky skvělé spolupráci zejména s panem ministrem Vojtěchem, a je i skvělá spolupráce se současným ministrem Blatným (snad nám ho neodstřelí!), se podařilo spoustu věcí i tak prosadit.

Inzerce

Máme ale limity. Je třeba zvážit, zda je komunistická strana ochotná dát hlasy pro zrušení úhrad v endodoncii, když jim vadí mnohem menší věci. V určitých mezích tedy na tom děláme, s pojišťovnami máme asi pětiletý plán, protože nejdůležitější věc je (pokud to uválčím), že zákaz amalgámu bude až v roce 2030. Dnes je velký tlak Švédska zakázat amalgám v roce 2025/2026, a kdyby to bylo v roce 2030, tak poslední věc, kterou chceme prosadit, je tzv. slovenský model doplatkové výplně. Je třeba změnit přílohu č. 1 zákona a Parlament nám musí dovolit, aby se mohly používat fotokompozity, protože kdybychom řekli, že budou hrazeny ze zdravotního pojištění za málo peněz, tak to bude pro kolegy špatné. Kdybychom neměli žádnou hrazenou výplň, tak nám to asi nepovolí politika, takže máme nachystaný takový kompromis. Mezitím máme velmi detailní plán, co chceme s pojišťovnami změnit, ale v tuto chvíli nevíme, kolik bude peněz. Všichni vidíme, že je hospodářská krize a hodně se mění i názory kolegů. Řada kolegů mi už dává informace, že se jim odhlašují pacienti z velkých výkonů, že odkládají velké můstky, implantáty, že je spousta lidí, kteří chtějí být léčeni na pojišťovnu – několik tisíc na výplně třeba najdou, ale investici sto tisíc do chrupu odkládají. A my tedy uvidíme, kolik peněz v pojišťovně bude a budeme se snažit letos vybojovat, co se dá. Otevřeně řečeno, ve volebním roce se leccos vybojovat dá a v českém zdravotnictví už víme, že až skončí volby, tak pokud se nestane ekonomický zázrak, tak se zdravotnictví bude muset „zaříznout“, protože peníze z rezervních fondů prostě ubývají a českou ekonomiku čeká propad. Třeba ale covid skončí a začne ohromný rozvoj ČR, nebo nebudeme vědět, co s penězi (úsměv). Řešme problémy, až přijdou. Ale v rámci té pětiletky, kterou máme naplánovanou, se snažíme postupně měnit všechny výkony. Oddělili jsme třeba endodoncii „předních a zadních zubů“. Kdyby stát neměl peníze na endodoncii molárů a vypadlo to ze zdravotního pojištění, tak aby se péče soustředila na kvalitně provedenou endodoncii u jednokořenových zubů, protože je smutné, když někomu extrahujeme jedničku z důvodu, že nemá peníze na ošetření. Tomu se snažíme vyhnout.

Zubní lékaři si často stěžují na zatěžující byrokracii a vyčerpávající kontroly SÚKL, které mají často i různé požadavky v různých krajích. Budete se v tomto ohledu zasazovat o nějaké změny a zjednodušení či sjednocení? Jak přesně? Případně, pracujete už na tom?
Já bych oddělil někdy takovou trošku lidovou slovesnost… Třeba v SÚKLu a SÚJBu, to je státní ústav pro jadernou bezpečnost, jsme měli, než jsem já přišel na Komoru, řadu školení dokonce za body a za velké peníze k tomu, jak přežít kontrolu a tam zubní lékaře děsili, jak dostanou miliónové pokuty. Vznikla taková jakoby slovesnost, kterou je potřeba oddělit od reality. Když má jakýkoliv zubní lékař problém s těmito orgány, tak se na nás často obrací a musíme oddělit případy a různé proměnné na straně lékaře, které jsou někdy docela flagrantní, a úřady nemají jinou možnost.

V roce 2020 byla, a to naštvalo zubní lékaře, v rámci SÚKLu „akce stomatologie“, kdy se na nás zaměřili. Ne, že by nás neměli rádi v tom roce, ale oni střídají obory a vloni těch kontrol bylo opravdu hodně, a když jsme to uzavírali v listopadu – kam jsme se zatím dostali se SÚKLem – tak udělili devíti tisícům českým zubařům dohromady pokutu 40 000 Kč. Čili, ano byly kontroly a byly i pokuty, ale že bych mluvil o nějaké likvidační formě pokut, to bych úplně neříkal. My jako komora se to budeme samozřejmě snažit dostat dál na nulu.

Co se týče Státního ústavu pro jadernou bezpečnost (ve spojitosti s rentgeny), tam je ta spolupráce úplně skvělá, vystupují na akcích komory, vzdělávají kolegy a neslýchávali jsme žádné stížnosti. Přitom, když jsem šel na Komoru, tak SÚJB byl takový nejmíň oblíbený.

Co se týče SÚKLu, tak ten taky chodí na naše akce, chtějí být na Pražských dentálních dnech, vysvětlovat kolegům, jak to je. Vypadá to, že vznikne komise pro stomatologii. Já díky tomu, že mám na starosti některé věci v rámci EU, že jsem ve working group CED pro zdravotnické prostředky, mohu říct, že my už pracujeme na tom, co teprve bude, co přijde do České republiky za několik let. Budu se snažit, aby vznikla komise, která bude vycházet ze specifik stomatologie. Kdybych to řekl ve zkratce kolegům, tak my máme vlastně štěstí, že spousty subjektů, zejména třeba dentálních dep si SÚKL moc nevšímá. Vznikl takový systém, že ve stomatologii je volnější zákonný rámec než ve všeobecné medicíně. Často to pak při té kontrole odskáče zubní lékař, protože je hodně položek a řekl bych, že firmy nejsou na sebe tak přísné, jako jsou třeba lékárny. A evropský zákon neumí rozlišit mezi zubní protézou a oční protézou, neumí rozlišit mezi zubním implantátem a kyčelním implantátem. Třeba dodnes nároky, které jsme prosadili v evropské komisi na zubní implantát jsou řádově nižší než na kyčelní implantát. Jakmile se prosadí požadavky odpovídající jiným implantátům, tak ceny půjdou dramaticky nahoru. Čili, je to velmi komplikovaná věc a zdá se, že SÚKL se snaží nedělat extrémní problémy. I na druhé straně jsou nějaké zákony, a my se snažíme s komisí pro stomatologii nastavit režim těch kontrol i u SÚKLu, který byl jediný trošku jinak.

My jsme třeba soudně pomohli zvrátit rozsudek excesu typu, že návod ve slovenštině jaksi nestačil u toho, kdo rozumí slovensky. Tyhle excesy postupně mizí.

Jaký je Váš názor na odborný dohled nad výkonem povolání dentální hygienistky? Je podle závazného stanoviska z prosince 2020 dostatečný nebo by se měl zpřísnit?
Já na to názor úplně mít nemůžu, protože to vychází ze zákona. My to nemůžeme nějak výrazně ovlivnit, ani zpřísnit. Druhá věc je, že my jsme kolegům vysvětlili, jaké jsou v tom vztahu dentální hygienistka – zubní lékař jejich povinnosti. Čili my nemůžeme regulovat dentální hygienistky. Ty reguluje zákon, ale řada kolegů třeba dělá odborné zástupce a my upozorňujeme na to, že to má jistá rizika. Že když někde mají dělat odborný dohled, tak to nemůže být tak, že jsou sto kilometrů jinde. My jsme víceméně v těch dokumentech, co jsme teď znovu pilovali, zubním lékařům zrcadlově řekli, co mají nařízeno hygienistky.

Zejména mladé zubní lékaře nastupující do státních zařízení za tabulkové platy trápí výše členských příspěvků. Jaký máte postoj k současnému nastavení členských příspěvků ČSK? Co si myslíte o kategoriích, parametrech jednotlivých kategorií a výši příspěvků? Budete v případě zvolení iniciovat nějaké změny?
Zjevně nejsou kolegové někde dostatečně informovaní. Tahle věc je vyřešená a máme to tak, že absolventi mají dnes symbolický poplatek. To je třeba 500 korun, pokud se zařadí do systému komorového vzdělání. Je to tedy v zásadě zdarma. Doufám, že jsem tu částku nespletl. Takže toto jsme dramaticky vylepšili. Pak už není pravda to, co se říkalo dřív, že lékaři nastupují do státního zařízení za málo peněz. Třeba nástupní platy do fakultních nemocnic jsou dneska vyšší než do některých privátních praxí, protože ve státních nemocnicích to pak tak neroste, ale dost tam hlídají ten dolní plat tabulkově. Ve spoustě soukromých praxí, když tam přijde absolvent, tak se v prvním roce víc učí, než že by produkoval, a i relativně nízké platy jsou pro zaměstnavatele problém. Takže to už je taky taková věc trošku z „kdysi“. Já si to pamatuji, když odcházeli absolventi. Dnes bych asi neodešel z fakulty kvůli penězům a určitě bych se snažil tam alespoň tři roky být, a myslím, že to tak i mladí dělají.

Jste spokojen se stávající strukturou ČSK, každoroční výší výdajů a koncepcí jejího fungování nebo byste v případě znovuzvolení chtěl prosazovat nějaké změny? Jaké konkrétně?
Komora je zisková, loňský rok rekordně zisková, na čemž vidíte, že zisk sám o sobě je nesmysl, protože jsme vloni hodně věcí neuskutečnili a z toho zisku vlastně radost nemáme. Ale běžně se snažíme, aby ten rozpočet byl vyrovnaný. Za mě byl vždycky ziskový. I moji předchůdci se ho snažili držet ziskový, protože někde máme rezervní fondy.

Zvýšili jsme hospodářskou činnost, můžeme si dovolit i takové relativně řekl bych jakoby luxusní věci, jako třeba převzít ztrátový časopis Česká stomatologie, aby mohli mladí, třeba univerzitní pracovníci publikovat. Teď to vypadá, že to směřuje možná i k registraci ve Scopusu a tak dále, takže opravdu by to mohl být kariérní odrazový můstek. Takže i když Komora dělá řadu věcí, které jsou velice nákladné, tak je zisková. Asi bych mohl říct, kdybych byl nějaký populista a šlo by mi o to, že „když mě zvolíte prezidentem, tak vám o 200 korun klesne poplatek“. Jestli tohle někdo říká, tak ho zvolte, mě to přijde jako pro zubního lékaře absurdní a spíš bychom se snažili, aby se zlepšovaly služby, což se daří. Trošku nás zlobilo dělání IT systému, tam máme zpoždění, musíme hodně vybírat podle ceny a tak dále. To není jako v privátu a ani v privátu jsem nikdy nestihl IT na den, protože je to prostě složitý. Většinou nevíte, co na začátku chcete, a i v průběhu se učíte spoustu věcí. IT systém naší Komory, myslím, funguje dobře, a znám jiné komory i v zahraničí a řekl bych, že jsou tady úžasní profíci. Představenstvo a všechno fakt funguje hodně dobře. A s hrdostí musím říct – teď na mě budou nadávat – ale jděte se podívat na Českou lékařskou komoru a jděte se podívat do Apolenky, myslím si, že se jako zubní lékaři nemáme za co stydět. Samozřejmě, když jedu do Saska a vidím tři a půl tisíce metrů čtverečních centra s kongresovým sálem, tak je vidět, že než se dostaneme na úroveň Saska, tak nás čeká ještě hodně práce. Kdybyste chtěli vidět, jak má vypadat Komora podle mých představ, udělejte si výlet do Saska, do Drážďan, což je krajská komora z našeho pohledu a takhle kdyby jednou vypadala Česká stomatologická komora, tak bych byl spokojený.

Dostáváme se k otázkám „na tělo“ slibovaným v úvodu… Pane prezidente, už od Vašeho prvního zvolení panovaly mezi zubními lékaři obavy, zda nebude Vaše osobnost stát nad zájmy zubních lékařů. Narážím tím hlavně na Vaše veřejná vystoupení v souvislosti s propuknutím nákazy koronavirem, kdy jste prezentoval své osobní názory na celou problematiku. Neměl jste být při zpětném pohledu opatrnější, protože to z Vaší pozice prezidenta ČSK mohlo být kolegy vnímáno jako poškozující?
To jsou dvě věci. Jestli měl někdo strach, než jsem přišel do Komory, což bylo před čtyřmi lety, to nesouvisí s koronavirem. Samozřejmě lidé mohli mít obavu, jestli člověk jako já, co umí jednat s médii, jestli jim to pomůže nebo nepomůže, a asi se teď musíme bavit na Sněmu, jestli to pomohlo nebo ne. Teď mám vystoupení zase méně, protože jsem schválně ty „korona“, k tomu se ještě dostanu, omezil. Mám asi 2 nebo 3 týdně, to je asi 100/150 ročně. Než jsem přišel na Komoru, tak zde byl mediální poradce a těch vystoupení bylo proti tomu opravdu málo. Myslím si, že nám to dramaticky pomáhá jako Komoře. Myslím si, že to každý, kdo tomu trochu rozumí, chápe. Až jednou Šmucler odejde z Komory, tak ta Komora bude mít asi tolik mediálních výstupů jako Lékárnická komora, protože jsme z pohledu médií zhruba na stejné důležitosti. To může každý přepočítat, čeho jsme dosáhli my a čeho lékárníci. Takže tak to je. Samozřejmě v politice fouká, takže když já bojuji, ozve se i druhá strana.

Co se týče koronaviru, tam je třeba odlišit tu věc, že Komora, nejenom Šmucler, jsme to zvládli a jako jediní v Evropě jsme nevypli. Dosáhli jsme ohromného ohlasu v rámci celé Evropské unie. Naše předpisy, co jsme tady vymýšleli, nejenom já, ale i členové představenstva, se překládaly do cizích jazyků. No, a to celé udělalo takový ohlas České republice, že jsem se stal součástí Ústředního krizového štábu. Tedy vlastně orgánu České republiky, což se nestalo žádnému jinému zubnímu lékaři v celé Evropě. Čili bych to hodnotil jako úspěch zcela mimo dimenze. Samozřejmě, jakmile tam jste, pak mě ještě prohlásili za člena za opozici, tak jste v té nejvyšší politice. A v té nejvyšší politice si veřejně dáváme do těla a média se na mě více soustředí a i PR pracovníci různých konkurenčních stran atd. Ale nikdo mě nenutil být v nejvyšší politice. Já jsem do Ústředního krizového štábu nemusel chodit a nikdo mě nenutil, abych tam řekněme byl v pozici, která je výrazná. Média to tak stále podávala, Šmucler vs vláda. Ten příběh je samozřejmě trochu jiný, protože spolu vycházíme. Řadu lidí z vlády znám roky. Pana premiéra třeba. Musíme trochu odlišit tu show, která ale, což je mi trochu líto, v případě koronaviru stojí životy, protože média to pořád ženou, staří lidé jsou opravdu pod tlakem. Čili ve chvíli, kdy jsem v Ústředním krizovém štábu přestal pracovat, se moje prohlášení omezila. Ještě asi měsíc nebo dva to trvalo setrvačností, i teď se mě novináři pořád ptají, zda bych se vyjádřil ke koronaviru, ale já nechci. Jednak mě to zdržuje, protože už myslím a dělám na věci pro stomatologii v souvislosti s hlubokou hospodářskou krizí, která nás čeká, a už se tím prostě nechci zabývat a nechci to živit.

Takže abych to shrnula, i když mohou Vaše názory někdy působit kontroverzně, stejně to vnímáte jako pozitivní popularizaci stomatologie?
Na tohle vymyslel nejlepší krásnou věc Jarda Jágr. Ten říkal, že když vyjede na led, tak si půlka lidí koupí lístek, aby viděla, jak dá gól, a půlka lidí si koupí lístek, aby viděla, jak si zlomí vaz. A nikdo mě nenutí být jako zápasník. Já jsem prostě bojovník a teď jsem v dresu ČSK. ČSK si mě najala, čtyři roky mě má jako svého manažera, a já budu bojovat bez ohledu na to, jestli mě má někdo rád nebo ne. Je to mnohem složitější politický boj, se kterým nechci zdržovat, ale tady vůbec nejde o to, jestli má Šmucler dobrý nebo špatný názor na koronavirus. Je to generálně boj mezi názorem, že má být centrálně řízené zdravotnictví z ministerstva zdravotnictví, což já si nemyslím vůbec. A kdo viděl třeba jen kauzu respirátory, tak asi vyhodnotil jaký je rozdíl mezi tím, jak jsem já byl schopný je sehnat pro kolegy, jak je skvělá stomatologická komora rozdistribuovala během řádově jednotek hodin – všem tímto děkuji – a jaká byla totální neschopnost státu, který měl 10 000 respirátorů ve skladu. Čili je to nějaký boj mezi privátním nezávislým subjektem, tak jak já vidím Komoru, a jak ji vidí třeba kolegové v Německu. To, co říká třeba šéf německé lékařské komory německé vládě, to já kdybych řekl, tak mě tady zastřelí. Má mnohem razantnější výroky. Stejně tak třeba německá lékařská komora vůči Angele Merkelové. To je prostě boj a já jsem bojovník. Najali jste si mě, jsem v tom Oktagonu, bojuji tam za vás a samozřejmě ne všechno je tam hezký, protože box ne vždycky je krásný sport.

Je nějaká konkrétní věc, kterou jste za předchozí volební období nestihl dořešit a chtěl byste tak učinit po případném obhájení postu prezidenta ČSK?
Tak kdybych šel do volby s tím, že jsem toho hodně nestihl a chci toho hodně dokončit, což často říkají politici, tak bych asi neměl kandidovat, že?

Dobře, ale nezasáhl do Vašeho působení dost právě koronavirus?
Ne. Já myslím, že jsme si i v koronaviru prosadili, co jsme chtěli. Úplně jedna detailní věc, a to ani kolegové do takového detailu neřešili, koronavirus možná zpomalil parlament a možná nám neprojde zákon 48. A pak neprojde asi věc, na které jsme odpracovali strašně práce, a to Zákon o poskytování zdravotní péče, a ten ministerstvo zdravotnictví nepřinese do parlamentu, i když je hotový, protože se vystřídali ministři a ten současný není poslanec a je to složité. Ale když si odmyslím tyhle detailní věci, tak myslím, že jsme měli zhruba 100 priorit volebního programu představenstva. Není to zdaleka dílo moje, každou věc tam někdo dělal, třeba kolegyně Bálková dokázala před dvěma lety spolu s Komorou získat cenu jako nejlepší na světě. Kolega Houba, viceprezident, prosadil peníze s doktorem Černým a jejich vzdělávací skupina podle mě udělala Pražské dentální dny, jaké se zapíšou do historie atd. Teď bych jmenoval jednoho za druhým… Já někoho vynechám a ukřivdím mu… doktor Peřina strašně posunul věci, co se týče odborných záležitostí atd. Prostě je to kolektivní dílo. A já mám hroznou radost, že když máme teď představenstvo příští pátek, tak už tam nemáme skoro co dělat. Máme většinu těch věcí, které se daly snadno vyřešit, hotové. Čekáme, jak řekne Sněm, jestli bude pokračovat tahle éra nebo bude jiná. Jsou samozřejmě věci, které mohou někomu znít abstraktně, jakože Komora bude uznávací, ale znamená to, že se o tu stomatologii komplexně staráme, včetně úhrad, včetně zodpovědnosti. Nejsme žádné odborové hnutí, tak jak to vidíme „Dejte nám platy, dejte nám platy“, ale prostě přijmeme i to špatné, postaráme se o všechno. A tam bych tu Komoru chtěl dostat, ale to je práce na několik období. Já mám k tomu jen takové přiblížení. Když jde o restart Komory, jak jsem sliboval v programu, tak bych řekl, že mí předchůdci udělali to nejtěžší, ten start prvního raketového stupně, odlepili jsme se jako Komora od země. To se týká předchozích dvou prezidentů a já jsem, řekněme, druhý raketový stupeň, který se tomu snaží dát větší rychlost. Ale teď je důležité, jak vychovat lidi, kteří budou ten třetí raketový stupeň a přistanou na Marsu nebo na Měsíci.

Nikde jsem nenašla informaci, kdo kandiduje na post viceprezidenta ČSK. Prozradíte mi jméno kandidáta/kandidátů?
Ono to není ještě oficiální, ale určitě to bude chtít obhajovat pan doktor Houba, což je skvělý viceprezident a je to ukázka toho, že jakoby z boje, který byl mezi námi, vzniknul úplně úžasný tandem a my se doplňujeme. Takže jestli někomu vadí moje mediální vystupování a to, že jdu rád do rvačky, tak kolega Houba je zase takový, řekl bych, velmi pečlivý a spoustu detailů dotahuje a já si myslím, že jsme dokonalá dvojice. Já bych tu moji kandidaturu bral jako naši dvojkandidaturu. O nikom dalším z představenstva nevím, koho bych nechtěl, aby tam dál nebyl. Celé představenstvo se mi zdá jako hodně šikovná parta lidí, tak doufám, že si všichni na to najdou čas. Asi dva nebo tři mě zlobí, že říkají, že už nechtějí kandidovat, tak je lámu, aby kandidovali.

Co byste svým kolegům, zubním lékařům a sněmovníkům, vzkázal na závěr?
Já myslím, že teď nás hlavně čeká hluboká krize. Ta krize se už projevuje. Spousta kolegů, kteří říkali, že nestíhají, tak teď mají prázdné čekárny, zejména ti, co jeli dražší výkony a nadstandardy. Spousta kolegů naopak má moc pojišťovenských pacientů, kteří jsou ještě více zdevastovaní, protože nechodili na kontroly atd. A tou krizí já bych chtěl Komoru provést… čili, kdybyste mi řekla jeden hlavní úkol, tak v tuhle chvíli všechno jde stranou a je to tohle. A to, co jsem viděl, když jsme bojovali za respirátory anebo co předvedli funkcionáři komory před 14 dny při očkování, když nás ten stát v tom částečně nechal a my jsme ten zákaz provalili. A třeba v Brně–venkově kolegyně dokonce udělala z vlastní ordinace očkovací. V Komoře je prostě obrovská síla a já nepochybuji, že když to tato parta povede dál, tak že jsme nejméně poškozeni tou krizí v EU. Zatím jsme to zvládli, tak já doufám, že to zvládneme i dál. Chtěl bych všem popřát, aby byli zdraví, aby tohle to všechno zvládli v psychické a fyzické kondici.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Rozhovory s dalšími kandidáty:
MUDr. Jiří Hrabák: Nabízím alternativu, sebe a možnost změny
MUDr. Pavel Smažík: Jsem rád, když věci fungují dobře