StomaTeam, s.r.o. - Váš průvodce dentálním světem

menuCZK0 
StomaTeam > Články > Implantologie > Přirozené zuby vs. implantáty v léčebném protokolu

Přirozené zuby vs. implantáty v léčebném protokolu

George Pelekos | Nikos Mardas

Smyslem tohoto článku je poskytnout čtenáři možné aspekty ke zvážení při stanovování vhodnosti dentálních implantátů v léčebném protokolu. Zuby jsou důležitou součástí lidského těla zodpovědnou za různé funkce, jakými jsou žvýkání a fonace. Neméně důležitá je jejich funkce v udržení přijatelné obličejové estetiky. Ztráta chrupu je tedy devastující životní událost, která má pro pacienta významné psychologické vedlejší efekty. Proto by extrakce zubů měly být zvažovány až jako poslední léčebná možnost (John et al., 2007).


Dentální komunita vždy soustředila své snahy při řešení parodontálních, pulpálních, traumatických nebo  kariézních patologií na zachování a v případě potřeby na obnovu přirozených zubů. Když všechny snahy o konzervativní opravu těchto patologií selžou a extrakce zubu je nevyhnutelná, měla by být zvážena vhodná náhrada zubu pro co nejlepší obnovu ztracené funkce a estetiky.

V případě ztráty jednoho nebo několika zubů se s úspěchem uplatňuje fixní protetika. Nízký výskyt komplikací a vysoká životnost klasických můstků byla potvrzována v literatuře, ať už po dobu prvních 5 let jejich funkce, tak až k 20letým funkčním periodám (Svanborg et al., 2013).

Další alternativou, především v případech rozsáhlejších mezer, jsou částečné snímatelné náhrady (ČSN), které také dokáží zlepšit vzhled a žvýkání, zabránit nežádoucím posunům zubů a zlepšit okluzální zatížení (Davenport et al., 2000; Shugars et al., 1998). V případě, že jsou ČSN doplněny zuby s onemocněním parodontu, je životnost těchto zubů kratší než v případě bez zatížení ČSN nebo při doplnění fixní protetikou (Aquillino et al., 2001; Yamazaki et al., 2013).

Celkové náhrady, které se spoléhají na objem zbytkového alveolárního hřebene a slizniční retenci, byly používány po dlouhá léta jako standardní protetické řešení v případech kompletní ztráty chrupu. Řešení bylo provázeno vysokou spokojeností pacientů, především v horní čelisti (Larking et al., 2004). Avšak mnoho pacientů nebylo a není spokojeno s celkovou náhradou v dolní čelisti kvůli její nízké retenci, zvýšené pohyblivosti a zhoršené žvýkací funkci (Feine et al., 2002).

Historický vývoj oseointegrovaných implantátů (Brånemark et al., 1997; Schroeder et al., 1981) přinesl odpověď na tento problém: první zubní implantáty byly využívány ke zlepšení retence celkových náhrad v dolní čelisti.

Dnes jsou náhrady kotvené pomocí implantátů často považovány za první volbu ve většině případů částečné či kompletní bezzubosti (Salvi et al., 2001). Široké přijetí implantace změnilo paradigmata v každodenní klinické praxi, kde je léčba vedoucí k zachování přirozených zubů často konfrontována s novými trendy v implantologickém průmyslu.

Mezi lékaři existuje častá inklinace k přesvědčení, že extrakce zubů a jejich náhrada implantáty je lepší, než jejich záchrana konzervativními postupy s ohledem na živostnost a výskyt komplikací (Donos et al., 2012), avšak toto přesvědčení nemusí být vždy založeno na vědeckých důkazech.

Když lékař stane tváří v tvář problému, zda zachovat/obnovit poškozený zub nebo ho nahradit implantátem, jeho fi nální rozhodnutí by mělo být vedeno osobní zkušeností, dostupností technologie a lokálními faktory (parodontálními, endodontickými, konzervačními) (Tepper et al., 2003; Kao et al, 2006; Donos et al., 2012).

Klinická rozhodnutí by měla být založena také na nejlepších dostupných důkazech vztahujících se k předvídatelnosti a účinnosti každého navrženého protokolu léčby. Systematické přehledy (Egger and Smith, 1997), kde většina hodnocených studií jsou randomizované kontrolní klinické studie, poskytují většinou nejvyšší důkazovou hodnotu (Glasziou et al., 2004). Přesto pro mnoho klinických scénářů rozhodování založené na důkazech nemusí být vždy možné, protože v rámci tématu dentální protetiky téměř neexistují studie zaměřené na otázku, zda je náhrada nesená implantáty lepší než náhrada nesená zuby (Pjetursson et al., 2007). V takovém případě by zubní lékaři zabývající se implantologií měli zvážit dobře zdokumentované důkazy z ostatních oborů, jako je parodontologie (Lundgren et al., 2008) nebo endodoncie (Iqbal et al., 2008) s ohledem na životnost a výskyt komplikací u léčených zubů s parodontálním a endodontickým postižením.

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v časopisu StomaTeam

Prohlédněte/stáhněte si celý časopis ve formátu PDF ❯

Publikováno: StomaTeam 2/2019

George Pelekos
Nikos Mardas
Články na podobné téma:
Nárůst onemocnění v okolí implantátů Články
Nárůst onemocnění v okolí implantátů

17. 11. 2016 | Implantologie

Cílem je shrnout základní doporučení metod léčby...

Detail příspěvku

Periimplantární tkáň: management od A do Z Články
Periimplantární tkáň: management od A do Z

3. 5. 2017 | Implantologie

Rehabilitace pomocí zubních implantátů ve frontálním úseku...

Detail příspěvku

Přirozené zuby vs. implantáty v léčebném protokolu Články
Přirozené zuby vs. implantáty v léčebném protokolu

24. 4. 2019 | Implantologie

Smyslem tohoto článku je poskytnout čtenáři možné aspekty ke zvážení...

Detail příspěvku

Mohlo by vás také zajímat:
Nejste přihlášen/a

přihlásit     registrovat