Studie prokazují významnou souvislost mezi parodontálním onemocněním a demencí. Obě onemocnění vykazují společné zánětlivé markery a biologické mechanismy. Pochopení tohoto vztahu je zásadní, protože obě onemocnění postihují ve zvýšené míře starší dospělé a mohou přispívat k jejich celkovému zdravotnímu i kognitivnímu zhoršování.

Ještě důležitější je skutečnost, že parodontálním onemocněním lze do značné míry předcházet a jejich průběh lze ovlivnit včasnou intervencí a odpovídající péčí o orální zdraví. Péče o parodont tak může představovat ovlivnitelný faktor, jehož prostřednictvím lze potenciálně snížit riziko rozvoje demence nebo zpomalit její progresi.

Tento článek se zaměřuje na možnou souvislost mezi demencí a parodontálními onemocněními. Na základě epidemiologických a klinických důkazů představuje společné zánětlivé a mikrobiologické mechanismy, které se mohou podílet na patogenezi obou onemocnění.

Současně se věnuje praktickým důsledkům pro stomatologické odborníky a významu parodontologické péče při podpoře systémového zdraví a zachování kognitivních funkcí.

Patofyziologie: společné zánětlivé mechanismy

Parodontální onemocnění je chronické infekčně-zánětlivé onemocnění asociované s mikrobiálním biofilmem, které při absenci léčby vede k postupné destrukci parodontálních tkání a v konečném důsledku může způsobit ztrátu zubů.

Zatímco důsledky parodontitidy pro zdraví dutiny ústní jsou ve stomatologii dobře známé, jejím systémovým účinkům je věnována stále větší pozornost. Důvodem jsou přibývající vědecké poznatky, které poukazují na souvislosti mezi chronickými infekcemi dutiny ústní a řadou systémových onemocnění.

Zvláštní význam má nově se rozvíjející koncept osy ústní dutina–mozek (oral–brain axis), který popisuje obousměrné propojení mezi stavem parodontu a funkcemi mozku. Dysbióza, tedy narušení rovnováhy orální mikrobioty, může ovlivňovat mozkové funkce a naopak změny na úrovni centrálního nervového systému mohou působit na prostředí dutiny ústní (Narengaowa et al., 2021).

Pro pochopení tohoto vztahu jsou zásadní biologické mechanismy propojující společnou zánětlivou odpověď u parodontitidy a neurodegenerativních onemocnění, mezi něž patří i demence.

Výzkumy ukazují, že u dospělých osob s narušeným parodontálním zdravím dochází k uvolňování prozánětlivých cytokinů charakteristických pro parodontální onemocnění do systémové cirkulace. Patří mezi ně zejména interleukin-1β (IL-1β), interleukin-6 (IL-6) a tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α) (Singhrao et al., 2014).

Tyto mediátory aktivují signální dráhy, které přispívají ke vzniku prozánětlivého prostředí v mozku a jsou spojovány s různými poruchami kognitivních funkcí, včetně Alzheimerovy choroby (Seyedmoalemi a Saied-Moallemi, 2025).

V současnosti je rovněž známo, že v patogenezi Alzheimerovy choroby hrají významnou roli zánětlivé a mikrobiální faktory. Výzkumy například prokázaly přítomnost parodontopatogenních mikroorganismů, jako je Porphyromonas gingivalis, v mozkové tkáni osob s Alzheimerovou chorobou (Kanagasingam et al., 2020).

Přestože přesná úloha bakterie P. gingivalis při rozvoji Alzheimerovy choroby a související patogenetické mechanismy dosud nejsou plně objasněny, tato zjištění podporují předpoklad souvislosti mezi chronickými orálními infekcemi a rozvojem neurodegenerativních procesů.