Praktičtí zubní lékaři jsou klíčoví pro diagnostiku a léčbu dysfunkce TMK

Je-li pacient s onemocněním TMK v první nebo druhé fázi malpozice disku, svědčí to pro dislokaci disku s repozicí. To znamená, že je možné posunout dolní čelist směrem dolů a dopředu do pozice, kterou lze upravit anteriorní posun disku. Mnoho lékařů, kteří se zabývají léčbou TMK, se shoduje na tom, že právě toto je jeden z hlavních cílů léčby. Clifton Simmons uvedl, že došlo-li k úpravě pozice disků a odstranění lupání v kloubech, vedlo to až k 94% zmírnění příznaků.

Třetí, čtvrtá a pátá fáze znamená dislokaci disku bez repozice. Prognóza úspěšného zmírnění příznaků onemocnění TMK je u takovéhoto pacienta podstatně horší. Dalo by se říct, že až špatná. Já doporučuji praktickým zubním lékařům odeslat tyto pacienty k lékaři, který má speciální vzdělání v oblasti léčby pacientů s kraniofaciální bolestí.

Simmons a Gibbs zjistili ve studii vedené u 30 různých pacientů docházejících na základě doporučení do ordinace specializující se na léčbu kraniofaciální bolesti, že magnetická rezonance po léčbě ukázala úpravu u 25 z 26 dislokací s repozicí (96 %, druhá fáze), ale žádnou úpravu u kloubů s dislokací s částečnou repozicí nebo bez repozice (fáze 3). Kondyly byly uloženy směrem dolů a dopředu do pozice Gelb 4/7, která je považována za normální pozici kondylu v kloubní jamce.²

Cíle léčby dysfunkce TMK

Při léčbě dysfunkce TMK je naprosto nejdůležitější nastolit správnou polohu kondylů. Je-li kondyl vybočen distálně, často to způsobuje příznaky související s uchem, jako jsou závratě, zalehlé ucho, bolest ucha nebo někdy i tinnitus (zvonění v uchu).

Klinicky jsem více než 20 let pořizoval RTG snímky temporomandibulárního kloubu a potvrdila se mi skutečnost, že většina pacientů trpících intrakapsulární poruchou TMK (lupání čelisti při otevírání a zavírání úst) má kondyly dislokované distálně. Nejlepší léčbou je používání dolní indexované dlahy přes den za účelem stabilizace čelisti směrem dolů a dopředu, čímž se odstraní lupání. Stejně tak přínosnou léčbou je používání frontálního rehabilitačního aparátu s incizální nákusnou deskou přes noc (aparát Farrari 2).

• 

  Obr. 1: Indexovaná dolní repoziční dlaha.

• 

  Obr. 2: Distrakční aparát.

• 

  Obr. 3: Distrakční aparát aktivovaný 10 mm.

• 

  Obr. 4: Normální kloub – normální distální prostor za kloubem.

• 

  Obr. 5: Fáze 2: distálně dislokovaný kondyl, frontálně dislokovaný disk, stlačení nervů a krevních cév.

• 

  Obr. 6: Fáze 5: pokročilá degenerativní osteoartritida, perforace distálního vazu, crepitus.

• 

  Obr. 7: Dolní repoziční dlaha překrývá premoláry a první moláry.

• 

  Obr. 8: Dolní repoziční dlaha in situ.

• 

  Obr. 9: Pozice Gelb 4/7 (ucho).

• 

  Obr. 10: Fotografické schéma, které je součástí informovaného souhlasu: - Před léčbou: hluboký překus. - Dolní dlaha na 4 měsíce. - Prostor mezi zadními zuby (po 4 měsících).

Fyziologicky správná pozice kondylu v kloubní jamce je známá jako centrální vztah, při němž je kondyl v anteriorní horní pozici s diskem ve správném vztahu na ventrální části kondylu. Pacienti, kteří trpí anteriorním posunem disků s repozicí potřebují ideálně posunout kondyly do správné pozice, aby byl zredukován kontakt s diskem. Dojde-li ke změně pozice dolní čelisti zvýšením vertikálního rozměru a posunutím dolní čelisti směrem dopředu, disk se dostane do své správné anatomické pozice.

Na téma používání frontálních repozičních dlah (nastolení centrálního vztahu) v porovnání s okluzními dlahami s plochým nákusem byla publikována celá řada článků.

Frontální repoziční terapie má historii dlouhou již více než 60 let. V roce 1957 byl v Irsku použit první frontální repoziční aparát k nápravě dislokovaných disků a dysfunkce TMK.³ Gelb zmiňuje svůj repoziční aparát v roce 1959 a nyní již lze na základě průzkumu odborné literatury dojít k závěru, že pozice Gelb 4/7 souvisí s fyziologickou pozicí kondylu v kloubní jamce (směrem dolů a dopředu).^{4, 5}