Aktuální pokrok v mechanických vlastnostech kompozitních pryskyřic:

V dnešní době je naopak, kdykoli to je indikováno, díky adhezivní protetice možno zvládnout i ty nejkomplexnější okluzální rekonstrukce (obnovení správné funkce, fyziologického žvýkání a optimální estetiky) při zachování 100 % zbytkové zubní tkáně (čistě aditivní přístup) nebo obětování jejich naprosto minimálního množství (minimálně invazivní přístup). ^1–3

Dentální keramika a kompozitní pryskyřice jsou materiály používané v adhezivním zubním lékařství pro morfofunkční obnovu ohrožených zubů. Moderní dentální keramika může být spíše rezistentní co se týče pevnosti v ohybu, obzvláště nejnovější generace sklokeramiky. Nicméně jsou to však stále rigidní (tj. vysoký modul elasticity) a křehké materiály (tj. nízká odolnost vůči fraktuře) se zvýšenou citlivostí k selhání při výskytu nedostatků u jejich zpracování. Jejich optické vlastnosti (průsvitnost, fluorescence, opalescence atd.) jsou tradičně považovány za kvalitnější ve srovnání s pryskyřičnými materiály, avšak nové generace kompozitních pryskyřic byly v tomto ohledu značně vylepšeny a možné estetické nedostatky ve srovnání s keramickými materiály se zdají být méně klinicky významné, zvláště pokud je srovnání omezeno na sklokeramiku (odolnější, ale méně průsvitná) a odkazuje se na použití v laterálním úseku chrupu.

Existují také další aspekty, které přispívají k podpoře rostoucí míry využití kompozitních pryskyřic. Mezi nimi je potřeba zdůraznit snadnost použití, možnost využití v přímých i nepřímých postupech, méně složité laboratorní postupy a možnost provádět jednoduché a efektivní intraorální náhrady funkčních defektů, zejména v postranním úseku chrupu.

Moderní mikrohybridní a nanofilní kompozity procházejí konstantním zdokonalováním, se zvláštním zaměřením na ty mechanické vlastnosti, které mohou mít  význam pro dlouhodobý úspěch rozsáhlých okluzálních rehabilitací: pevnost v ohybu, modul elasticity, pevnost v tlaku a především odolnost proti opotřebení.