Sloupek Daniela Černého – "25"

Měřeno tímto popisem jsme jako obor ušli ohromnou vzdálenost, protože dnešní absolventi tuto techniku už viděli jen v muzeu. A to je dobře. I přes řadu kotrmelců a mnohdy nepochopitelně zpátečnických kroků jsme dnes my i naši pacienti někde úplně jinde. Řekl bych, že z toho nastavení 90. let jsme vytěžili opravdu maximum. Ten model ale už umírá. Místo běhu vpřed už jen sípání na místě. To se někdy stává. Je to vlastně docela přirozené. Nemám potřebu z toho někoho obviňovat. To je úplně jedno. Teď je na čase najít nové paradigma. Rozdat jiné karty, pohlédnout na problém novýma očima, jinou dobou. Definovat požadavky a spočítat si dostupné prostředky. Maximálně digitalizovat. Přestat utrácet za hlouposti, definovat si jasně naši pyramidu základních potřeb a vše, co v ní není někde ve vyšším patře, přestat hradit úplně. Potřebné výkony potom hradit významně výše, pokud se zubní lékař zaváže dodržovat odborná doporučení. Vyvětrat pavučiny našich obav a nastřelit nová a neotřelá řešení. Podpořit vznik jednotek integrované péče se vzájemně kooperujícími specialisty. Uzpůsobit systém vysoké feminizaci oboru. Využít naší kolektivní sílu. Dalo by se vymýšlet celou noc…

Ne, ne, nezbláznil jsem se. Ani jsem nepožil dnes večer nic halucinogenního. Snad jen jsem byl letos v létě trochu déle na dovolené a stihnul jsem se podívat na naši profesi z větší dálky. Z perspektivy toho, jak chci jednou ten obor předávat dál. Mohl bych se starat o své pacienty a zaměstnance a jezdit si přednášet po světě bez toho, abych se trápil tím, co tady jednou zůstane. Moje žena by mi asi zatleskala. Ale asi by mě to jednou mrzelo. 

MUDr. Daniel Černý, Ph.D.