Časopis

Dezinfekce na stomatologických pracovištích

Autor: Bc. Lenka Fiedlerová | 27. 9. 2010

Správně prováděná dezinfekce ve stomatologických ordinacích významně snižuje riziko přenosu nozokomiální i profesionální infekce. Článek popisuje legislativně dané obecné zásady dezinfekce zdravotnických prostředků, dezinfekce rukou, dekontaminační postupy u použitých zdravotnických prostředků a dezinfekci povrchů v ordinaci.

Klíčová slova: Dezinfekce – dezinfekční prostředek – zdravotnický prostředek

 

Úvod

Dezinfekce spolu s ostatními režimovými opatřeními patří mezi rozhodující zbraně v boji proti nozokomiálním infekcím (NI).
 Stomatologické ordinace představují, vzhledem k četným invazivním zákrokům v dutině ústní, prostředí velmi rizikové pro přenos nozokomiálních, ale i profesionálních infekcí. K přenosu může dojít rukama zdravotnických pracovníků nebo prostřednictvím nástrojů, pomůcek a předmětů. Nákazy se přenášejí i vzdušnou cestou, kapénkami a zejména infekčním aerosolem. Ve stomatologických ordinacích mohou vzniknout bakteriální NI včetně TBC a virové NI (chřipkové, herpetické a zejména hepatitické a HIV infekce). Významnou úlohu má ve stomatologické praxi přenos krví. Uskutečňuje se zejména u nákaz jako jsou virové hepatitidy B a C a HIV infekce.[1]

 

Práce s dezinfekčními prostředky

Prvním krokem je výběr dezinfekčních prostředků pro jednotlivé oblasti použití, tedy zpracování dezinfekčního plánu, kde budou uvedeny všechny přípravky bez nichž se provoz ordinace neobejde. Pro každou oblast použití musí být vybrány alespoň dva přípravky s různými účinnými látkami, které je nutné střídat z důvodu možného vzniku rezistence mikroorganizmů vůči dlouhodobě používanému přípravku. Dezinfekční plán by měl být součástí provozního řádu ordinace. Musí obsahovat podstatné praktické informace o používaných dezinfekčních prostředcích včetně způsobu ředění a režimu střídání.

 Při práci s dezinfekčními prostředky se řídíme pokyny výrobce, dodržujeme jím určené koncentrace a doby expozice. Na pracovišti musí být k dispozici dezinfekční nádoby odpovídající velikosti, tj., aby bylo možné do nich pomůcky a předměty zcela ponořit v rozloženém stavu. Je výhodou, jsou-li tyto nádoby kalibrované, přípravek je možné ředit přímo do nich, nemusí se přelévat. Upřednostňujeme dezinfekční nádoby s víkem, u některých prostředků to výrobce přímo nařizuje, aby nedocházelo k uvolňování dráždivých nebo toxických látek do prostředí ordinace. Každá nádoba musí být označena názvem a koncentrací přítomného roztoku. Nesmí chybět ani graduované odměrné válce k přesnému odměření koncentrátu. Ředění dezinfekčních prostředků „od oka“ svědčí o nepochopení smyslu a významu dezinfekce.

 Naředěné dezinfekční roztoky působením biologické zátěže, ale i času ztrácejí svou účinnost. Proto je vhodná jejich příprava těsně před použitím. Vyhláška č. 195/2005 Sb. nařizuje připravovat pracovní roztoky pro každou směnu (8–12 hod.) čerstvé, podle stupně zatížení biologickým materiálem i častěji. Při volbě frekvence výměny je třeba brát v úvahu objem pracovního roztoku ve vztahu k velikosti, množství a stupni znečištění vkládaných předmětů a také jsou-li vkládané předměty mokré.

 Při práci s dezinfekčními prostředky dodržujeme zásady ochrany zdraví při práci, používáme osobní ochranné pracovní prostředky – rukavice, případně dle pokynů výrobce i ochrannou zástěru a brýle nebo obličejový štít. Nikdy nepřeléváme dezinfekční prostředky ani jejich roztoky do láhví od nápojů!

 Dezinfekční prostředky uchováváme v originálních uzavřených obalech, v suchých a čistých skladech, v chladu, odděleně od potravin, léčiv a jiných přípravků. Nesmí být vystaveny přímému slunečnímu záření.

 Na pracovišti musí být uloženy Bezpečnostní listy chemických látek a dezinfekčních prostředků zde používaných.

 

Dezinfekce rukou

Ruce jsou nejdůležitějším a nejvíce používaným „nástrojem“ zdravotníků. Zároveň představují nejrozšířenější a nejrizikovější prostředek přenosu NI. Proto je správně prováděná dezinfekce rukou považována za nejúčinnější způsob zabránění přenosu infekce ve zdravotnických zařízeních.

 K dezinfekci rukou se používají přípravky, kde hlavní účinnou látkou je alkohol, který má krátkou dobu expozice (cca 30–60 s). Přípravky se používají neředěné, obsahují v různých kombinacích látky zabraňující vysušování pokožky při častém používání dezinfekce. Existuje řada typů dávkovačů, které umisťujeme v ordinacích tak, aby byly snadno dostupné při ošetřování pacienta.

▪ Správný postup při dezinfekci rukou
 Dezinfekční prostředek se aplikuje na ruce dvěma stisky dávkovače, což představuje objem cca 3 ml, zásadně na suché ruce, aby nedošlo k naředění a tím ke snížení účinnosti přípravku. Velmi záleží na správné technice provedení, která zajistí pokrytí skutečně celé plochy rukou dezinfekčním prostředkem. Soustředíme se zejména na konečky prstů, které jsou nejvíce kontaminované. Zároveň je třeba dodržet dobu expozice 30–60 s, po kterou musí být ruce navlhčené dezinfekcí.

▪ Dezinfekce rukou ve stomatologické ordinaci
 Dezinfekce rukou se provádí před každým ošetřením pacienta, před navlečením rukavic, ale i po jejich sundání. Při navlékání rukavic může dojít k jejich kontaminaci rukama a při jejich sundávání naopak hrozí kontaminace rukou použitými rukavicemi. Zanedbatelné není ani riziko kontaminace dosud nepoužitých rukavic v perforované krabici, odkud si zdravotník kontaminovanou rukou bez předchozí dezinfekce rukavice vytahuje. Dezinfekce rukou je nutná i před manipulací s pomůckami a předměty, které budou při ošetřování pacienta použity. Protože v každodenním provozu ordinace jsou ruce zdravotníků dezinfekci vystaveny velmi často, nelze opomíjet jejich regeneraci. Přestože výrobci stále zdokonalují své přípravky přidáváním látek, které kůži na rukou chrání a zvláčňují, alkohol pokožku vysušuje, mohou se tvořit drobné prasklinky jako vstupní brána infekce.

 V každé ordinaci by proto měly být k dispozici regenerační a ochranné krémy.
 Protože dlouhé nehty brání účinné dezinfekci zejména konečků prstů, které jsou nejvíce kontaminované, má být délka nehtů upravena tak, aby při pohledu na ruce, podíváme-li se na dlaně ve výši očí, nebyly nehty vidět. Stejně tak šperky na rukou představují riziko. Pod nimi a v jejich těsném okolí přetrvává mikrobiální kontaminace.

 Při výběru dezinfekčního prostředku na ruce je vhodné vyzkoušet více přípravků a vybrat ten, který zdravotníci vnímají na kůži rukou jako nejpříjemnější. Většina přípravků má účinnost baktericidní a omezenou virucidní účinnost. Při možnosti ošetřování pacientů z rizikových skupin nebo při zvýšeném výskytu Hepatitidy A je bezpečnější používat dezinfekční prostředky na ruce s plnou virucidní účinností.

 

Dezinfekce zdravotnických prostředků

Velké množství zdravotnických prostředků (předměty, pomůcky, nástroje), které se každodenně použije na stomatologických pracovištích, musí projít dekontaminačním procesem, aby bylo možné je znovu bezpečně použít. Prvním krokem tohoto procesu je dezinfekce. Řídíme se pokyny výrobců zdravotnických prostředků, kteří jsou povinni poskytnout uživatelům informace týkající se jejich ošetřování včetně čištění, dezinfekce a sterilizace. Zejména u dražších výrobků se tak vyhneme jejich poškození. Zdravotnické prostředky můžeme rozdělit do tří kategorií podle míry rizika přenosu infekce a režimu jejich používání. Tyto kategorie se označují jako kritické, semikritické a nekritické.[2]

▪ Kritické zdravotnické prostředky
 Při práci s nimi je riziko přenosu infekce nejvyšší. Používají se k výkonům, při nichž je porušována nebo již porušena integrita kůže a sliznic, provedena komunikace s tělesnými dutinami, popřípadě nefyziologický vstup do organizmu.[4] Tyto pomůcky vstupují do sterilních tkání nebo cév. Patří sem chirurgické nástroje, zubní vrtáčky, frézy, zrcátka apod. U těchto pomůcek se jednoznačně vyžaduje sterilita.

 

Postup dekontaminace kritických zdravotnických prostředků

1. Dezinfekce v přípravku s účinkem minimálně baktericidním, virucidním a tuberkulocidním. Výhodou je, obsahuje-li přípravek zároveň mycí a čistící složku. Nástroje i ostatní pomůcky se odkládají do dezinfekčního roztoku ihned po použití. Zaschlý biologický materiál se mnohem obtížněji odstraňuje a vzniká riziko, že se to již úplně nepodaří zejména na obtížně přístupných místech. Tam drobné znečištění snadno unikne pozornosti a předmět nemůže být bezpečně vysterilizován. U nástrojů a jiných kovových pomůcek se vyvarujeme používání dezinfekčních prostředků na bázi kyseliny peroctové nebo chloru, které mají korozivní účinky. Riziko poškození nástrojů narůstá, ponechávají-li se opakovaně v roztoku déle než po stanovenou dobu expozice, uplatňuje se zde i přítomnost chlóru v pitné vodě. Po uplynutí této doby můžeme předměty mechanicky ošetřit vhodnými čistícími pomůckami vždy pod hladinou roztoku.
 2. Mytí a čištění vodou s detergentem (lze vynechat, obsahuje-li dezinfekční prostředek čistící složku)
 3. Oplach pitnou vodou. Musí být důkladný, aby zajistil odstranění reziduí dezinfekčního prostředku a mechanických nečistot.
 4. Sušení. Musí probíhat na vhodném místě, aby nedošlo k sekundární kontaminaci, a dostatečně dlouho, aby usušení bylo dokonalé. V některých případech je vhodné použití stlačeného vzduchu nebo proplach alkoholem. U nedokonale usušených předmětů, které jsou vloženy do sterilizátoru, není zaručena účinnost sterilizačního procesu.
 5. Sterilizace.

▪ Semikritické zdravotnické prostředky
 Mezi semikritické zdravotnické prostředky zařazujeme ty, které přicházejí do přímého nebo nepřímého kontaktu se sliznicemi a neintaktní kůží. Vstupují do organizmu fyziologickými otvory, nemají porušovat integritu kůže nebo sliznic, ale pracuje se s nimi v prostředí, které je hojně osídleno fyziologickou mikrobiální flórou.
 U těchto pomůcek se rovněž upřednostňuje dekontaminační postup zakončený sterilizací. Není-li sterilizace možná, řídíme se pokyny výrobce, kde musí být uveden postup bezpečný pro pacienta a nepoškozující materiál (otisky, odsávací hadice apod.)

▪ Nekritické zdravotnické prostředky
 Nekritické pomůcky jsou takové, které přicházejí do kontaktu s neporušenou kůží. Není zde riziko přímého přenosu patogenů na pacienta nebo zdravotníka, ale nepřímého ano. Nejčastěji prostřednictvím rukou zdravotníků kontaminovaných předchozím kontaktem s pacientem nebo jinými pomůckami či nástroji, které představují rezervoár infekce v prostředí.

 Pomůcky, které lze ponořit, dekontaminujeme stejně jako ty kritické, pouze postup nezakončujeme sterilizací. Důraz klademe na uložení na vhodné místo, kde nehrozí jejich sekundární kontaminace.

 Povrchy, přístroje a jiné zdravotnické prostředky, které nelze ponořit, důkladně omýváme dezinfekčním roztokem s účinností baktericidní, virucidní, fungicidní a tuberkulocidní. Upřednostňujeme přípravky obsahující čistící složku, které na trhu již převládají.

 Stomatologické soupravy, podlahy i ostatní povrchy v ordinaci jsou mikrobiálně kontaminovány aerosolem, prachem a přímým kontaktem. Z ústní dutiny pacienta se mikrobiálně kontaminovaný aerosol může rozptylovat až do vzdálenosti 2 metrů a rychle se roznášet do prostředí celé ordinace. Ihned po ošetření pacienta se musí dezinfikovat všechny aerosolem kontaminované plochy v bezprostředním okolí pacienta včetně křesla a osvětlení pracovního pole. Po skončení pracovní doby se provede úklidová dezinfekce všech pracovních ploch a podlah. Předem je nutné vyzkoušet materiálovou snášenlivost povrchů zejména u přístrojů, aby se zabránilo jejich poškození.[1]

 Při úklidové dezinfekci ordinace se zaměřujeme zejména na místa častých kontaktů rukou jako jsou kliky, vypínače, telefony, klávesnice, myši PC, madla, ovladače křesla a přístrojů, lahvičky a dózy s pravidelně používanými obsahy, psací potřeby, desky s dokumentací apod. Na tato místa se zaměříme zejména po ošetření pacienta z rizikových skupin nebo s podezřením na výskyt infekčního onemocnění.

 

Dezinfekce povrchů a předmětů postřikem

Výhodou těchto dezinfekčních roztoků je velmi krátká doba expozice (většinou 1–5 minut nebo do zaschnutí), široké spektrum účinnosti a okamžitá připravenost k použití (neředí se). Proto se hodí k rychlé dezinfekci křesla a ostatních povrchů v jeho okolí po ošetření každého pacienta. I tento dezinfekční prostředek se musí na plochách roztírat, pouhý nástřik nezajistí zasažení celého povrchu. U zdravotníků bývá někdy tendence tyto přípravky používat velkoplošně a někdy dokonce jako jedinou dezinfekci ordinace. Taková praxe je nesprávná. Dochází tak k uvolňování velkého množství přípravku do ovzduší a hrozí dráždění sliznic přítomných osob. Dále je vynechán důležitý krok dekontaminačního postupu, kterým je mechanické odstranění nečistot. Proto je nutné tuto dezinfekci kombinovat otíráním povrchů naředěným dezinfekčním roztokem.

 

Dezinfekce povrchů pomocí zásobního systému ubrousků nebo utěrek Výhodou této varianty dezinfekce je stálá připravenost k okamžitému použití. Existují dva typy systémů:
 U prvního typu výrobce dodává dezinfekční ubrousky vlhčené dezinfekčním roztokem v originálním balení, které představuje dóza s perforovanou štěrbinou ve tvaru kříže. Tímto otvorem se ubrousek vytáhne, ihned použije k otření požadované plochy, a poté odloží do infekčního odpadu. Tento způsob se hodí spíše pro menší provozy a menší plochy během pracovní doby vždy po ošetření pacienta.
 U druhého typu si uživatel roztok ředí sám do kalibrovaného kbelíku vyrobeného pro tento účel. Do něj ponoří roli s jednorázovými utěrkami, které se dle potřeby odbírají perforací ve víku. Utěrek existuje více druhů v různé kvalitě. Na kbelík musí napsat název, koncentraci roztoku a data vymezující dobu používání, která je stanovena výrobcem dezinfekčního prostředku, pohybuje se cca od 14 do 28 dnů. Lze takto používat jen dezinfekční prostředky doporučené výrobci k tomuto typu dezinfekce. Kbelík musí být čistý, stále uzavřený bez možnosti kontaminace nebo naředění roztoku.

 

Závěr

Má-li se dezinfekce v plné míře uplatnit jako součást bariéry přenosu infekce, je třeba se vyvarovat stále ještě častých chyb v dekontaminačních postupech. Frekventovanými nedostatky bývají „od oka“ ředěné roztoky, neúplně ponořené zdravotnické prostředky, nedostatečné vysušení, uložení na nevhodném místě bez obalu, což vede k jejich sekundární kontaminaci. Klíčovým opatřením ke snížení rizika přenosu infekce v ordinací je dezinfekce rukou. K dodržování správných postupů přispívá písemné zpracování a také dodržování standardních dekontaminačních postupů, které mají být součástí provozních řádů.

 Literatura:
 1.    Šrámová H. a kolektiv: Nozokomiální nákazy II, Maxdorf Jesenius, Praha 2001, s. 148–155
 2.    C.G.Mayhall : Hospital Epidemiology and Infection Control, Third Edition, nakladat. Lippincott Williams and Wilkins, Philadelphia, 2004, kap. 85 : Selection and Use of Desinfectants in Healthcare, s. 1473–1508
 3.    Melicherčíková V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví, Grada Publishing, Praha 1998
 4.    Vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče
 5.    Věstník MZČR č. 6/2005: Metodický pokyn Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotní péči
 6.    Směrnice FN Plzeň Hygienický plán

 

StomaTeam 5/2010



Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

OK